Rêves

Několikrát jsem viděla mrtvoly. Byl dernier jour d'un condamné

3. ledna 2013 v 15:55
Už pár týdnů si tu skrblím článek se sny, co se mi v poslední době zdály a které jsem v hlavě udržela tak dlouho, abych si je stihla napsat. Moc jich není; většinou je totiž do hodiny zapomenu. Ale ty, co zapomínací proces přečkaly, za to stojí.
PS: Včera byl dernier jour d'un condamné / poslední den odsouzeného.

Jsme na školním výletě. Navštěvujeme katakomby, v jedné místnosti jsou ve zdi takové podlouhlé výklenky, ve kterých leží mrtvoly. Některé na sobě mají ještě maso, některé už jen kosti. Každý dostaneme do ruky kuličkovky a je nám řečeno, že až vstoupíme dál, mrtvoly ožijí s mi se je musíme snažit zabít. Je to bráno jako taková atrakce, něco jako airsoft, ale proti obživlým tělům. Všichni jsou z toho nadšení. Mně se to moc nezdá a odmítám se zůčastnit. Jen se dívám, jak se spolužáci bijí s mrtvolami.

Jsem v jedné místnosti s mrtvolou. Ta místnost je velká, světlá, ve zdi jsou velká okna, je vybavena decentně a minimalisticky. Mrtvola leží na bílém gauči. Já se snažím se posadit vedle ní. Ale pokaždé, když se jí jakkoli neopatrně dotknu, mrtvola sebou rychle mrskne a já se leknu. Snažím se předstírat, že se nebojím, ale ve skutečnosti mi dost buší srdce. Rádoby klidným hlasem opakuju: "Tyjo, mrtvolo, neblbni!"

Jdu si pro výsledky přijímacího řízení na obor Francouzká filologie. Jsem přijata. Dostávám malý papírek, kde jsou vypsaná všechna témata, o kterých jsem hovořila u přijímacího pohovoru a u kterých jsem zvlášť excelovala. Ta témata jsou: bagety, párky a chleba.

Šla jsem k maturitě a tahala si téma.

14. června 2012 v 20:24
Zdály se mi dva sny:

První: Šla jsem k maturitě, tahala jsem si téma a vytáhla jsem si středověkou mapu Francie, kterou jsem měla analyzovat. Byla jsem hrozně naštvaná, že ta mapa vůbec nebyla mezi otázkama, který jsem si připravila, tak jsem se začala vztekat a nakonec jsem si vynutila, že si vytáhnu něco jinýho. Tak jsem si vytáhla Le maison du berger od de Vignyho. S tim už jsem byla docela spokojená, jenže nastal další problém: oni tam tu básničku neměli vytisknutou, takže jsem na potítku neměla s čim pracovat. Což mě znovu hrozně načuřilo. Začala jsem kolem sebe rozhazovat všema papírama a převracela jsem police, nadělala jsem tam hroznej bordel, ale s učiteleme to vůbec nepohlo. Jen seděli, krčili ramenama a koukali na mě. Když jsem zjistila, že agrese na ně nějak neplatí, začala jsem se chovat chladně a vypočítavě, to znamená, že jsem střídala kamenej a svůdnej výraz a vážně výrazně jsem se začala lepit na mojí učitelku francouzštiny. Líbilo se jí to, usmívala se. :D :D Ale stejně jsem tim ničeho nedocílila.

Druhý: Šla jsem k maturitě, tahala jsem si téma a vytáhla si Lettres persannes od Montesquieua (skloňovat cizí jména mi fakt nejde). Přinutili mě, abych tu analýzu behěm deseti minut ztvárnila výtvarně. Bavilo mě to. Nakreslila jsem Montesquieua, jak ty Perský listy píše a přitom přemejšlí nad tim, jak nemá rád Spojený státy. Nevim, jak mě to napadlo, vzhledem k tomu, že v jeho době ještě neexistovaly.

Louže krve, Měsíc a had

11. září 2011 v 19:54
Vzpoměla jsem si, že tady mám vlastně rubriku Sny a že jsem do ní už pěkně dlouho nic nepřidala... Takže teď jdu na to :D.

Dnes v noci se mi zdálo:
Byla jsem v nějaký hospodě a začalo se mi chtít na záchod, takže jsem se rozhodla ho jít najít. Zjistila jsem ale, že abych se tam dostala, musim jet příšernym výtahem: dřevěný prkno na provázku jedoucí venku za oknem, bez zábradlí. Po dlouhym vyšilování jsem usoudila, že na ten záchod prostě fakt musim a ten výtah jsem se zavřenejma očima překonala. Takže si jdu v pohodě na ten záchod, sednu si, a nejednou vidim, jak v rohu místnosti stojí nahej Nikki Sixx a jde ke mně s rukama před sebou jako zombie. Už nevim jak se mi to povedlo, ale nějak jsem mu utekla. V dalších dnech jsem do tý hospody pořád chodila a na záchodě na mě pokaždý čekal nahej Sixx a sápal se na mě. Nakonec jsem se rozhodla si pořídit pistoli a jednou, když po mně zase šel, jsem do něj prostě začala střílet jako maniak, prostřílela jsem ho skrz na skrz jako cedník, byl naprosto celej zamáčenej od krve, ale pořád se ke mně plížil! Už byl skoro u mě, já seděla na tom záchodě a nemohla jsem se hrůzou ani zvednout, ale nakonec se mi podařilo ho střelit do spánku a on se přede mě zhroutil v kaluži krve. :D
 
 

Reklama