Literát

Snový dialog.

1. října 2012 v 21:35
Aneb když se původně seriózně myšlená věc zvrhne v můj obvyklý styl.

* * * * *
"Dolly! Musím s tebou mluvit. O samotě."
"Jo, ano, jasně. O co jde?"
"Vidíš támhle tu zeď na které je rozstříklá krev? To do ní narazila andulka. Myslela si, že nestihne metro. To metro je teď ale zaplavené vodou, raději se tedy rozhodla letět do teplých krajin. Má trochu hlad."
"Já jsem taky hladová. Umírám hlady, trpím. Potřebuji potravu."
"Tady."
"To nechápu. Jednou jsem plavala v moři, měla jsem na nohou tenisky a bylo mi hezky. Ani jsem hlad neměla. Ale pak jsem si vzpoměla, že mi něco chybí a šla jsem to hledat, jenže jsem se ztratila na záchodě. Byly tam závěsy, za nimi dveře a poličky s parfémy. Na zemi skákala kuřata."
"Jenže ono to není tak jednoduché. Vždycky je více elementů, na které se člověk musí zaměřit. Občas jedeš na slonovi, který má hlavu Descarta a chobot jako slon. To je ale výjimka. Většinou má hlavu Harlekýna a shazuje tě do obří ponožky."
"Nemám moc ráda tikání hodin. Všechno kolem se rozplývá, zatím co já zametám. Ono to zní jako sranda, ale není."
"Nechci, aby ses cítila nepříjemně. Proto ta andulka. Jsou to miloučká zvířata. Utíkej! Zobáček se odpíchl od zdi a letí k nám."
"Mám na hlavě suchý list. Je oranžovo červený se žlutým žíháním."
"Smetákem a lopatkou já bránit se budu, chrabrým rytířem zůstanu a za čest se poperu. Olé. Jazykem pradávných keltů bohy ohně vyzývám ke střetu."
"Zatančila bych balet, ale necítím se na to."
"Musím ti něco říct. Nevím, kde začít. Připravila jsem si to. Kape mi z nosu krev."
"Třeba tam máte tu andulku. Na to pozor! V nose andulka, chudoby půlka."
"Nejde jen o to. Možná odplavu s řekou. Pořád se na tebe dívám. Cítím. Myslím."
"Jsme na prudkém spádu. Necítím nohy, ba ani zuby a slezinu."
"Posaď se, dáme si půllitr polévky, chérie."
"Ta krev mě rozptyluje, Andy."
"Vysmrkám jí."
"Pojď."

Hon na kočku

24. srpna 2012 v 19:08
Sdílim s vámi svou mikropovídku (či jak to nazvat), kterou jsem předevčírem napsala. Původní inspiraci mi poskytla Péťa když mi sdělila, že jako malá ochutnala jablečný čistič nádobí. Následně jsme začaly přemýšlet o tom, jak by se taková pěnová voda mohla hodit k různým věcem... jako třeba k balení holek a kluků.

═════════════════╬════════════════


Rozhodla jsem se, že sbalím ženu svých snů. Už delší dobu po jedné bezmezně toužím a chci, aby se dnešním dnem stala výlučně mou. Chápu, že tvorba vztahu je obvykle běh na dlouhou trať, já ale disponuji zbraněmi, které dostanou každou kočku. Za prvé je tu můj nepopiratelný sex-appeal, který mi sudičky svěřily do vínku, za druhé dobře vím, jak se na takovou misi připravit.

Hned časně z rána jsem vstala a provedla všechny rituály potřebné k úspěchu. Na zahrádce jsem urthla růži a třikrát s ní opsala křivku před levým prsním svalem, kde dřímá mé poblázněné srdce. Vytrhla jsem přesně čtyři okvětní lístky, každý hodila na jinou světovou stranu abych dala vyšší moci, která nade mnou bdí, najevo, že moje láska nezná hranic. Následně jsem stiskla v dlani stonek a sledovala, jak se mi trny zabodávají do masa. To aby vyšší moc věděla, že jsem ochotná pro lásku trpět. Otrhala jsem zbývající lístky, doma je propláchla střídavě ledovou a vařicí vodou, vložila do mističky společně s fotkou mé vyvolené, dvěma kusy hřebíčku, nemletého, špetkou soli a jedním papírovým srdcem, které jsem si se vší pečlivostí vystřihla už večer předem. Nakonec jsem misku i s celým jejím obsahem položila na zem, posadila se k ní do tureckého sedu tak, abych se dívala směrem k východu, a začala odříkávat modlitbu v sanskrtu. Nebylo to zkrátka nic složitého.
Po tom, co jsem tímto způsobem poprosila všechny svaté, aby mi drželi palce, přišel čas na osobní hygienu. Život mě naučil, že pokud chce jeden sbalit kočku, nikdy by neměl šetřit čistícími prostředky. Spíše než ve vodě jsem se tedy vykoupala ve sprchovém gelu a koupacím oleji, na hlavu nanesla postupně tři vlasové masky a na jejich omytí vyplácala celý bojler vody. Rozhodně to nepovažuji za plýtvání.
Při přípravě na balení je největším oříškem oblečení, já se ale nenechám zastavit žádnou překážkou. Zvolila přiléhavé sportovní tričko s mírným výstřihem, které říká:
"Jsem na ženy, obzvlášť na tebe, a jak vidíš, sama jsem dobře vyvinutá žena, která stojí za hřích."
Nohy jsem zahalila do béžových kalhot, které zdůrazňují něžnost mé duše. Nakonec jsem obula podpatky, jejichž klapání o beton sděluje:
"Jsem sebevědomá a ne pro mě není odpověď."
Zvláštní pozornost si zaslouží obsah mé kabelky. Kromě obvyklých věcí jako peněženky, vložek, mobilního telefonu, deštníku, nástěnných hodin a strouhaného kokosu jsem do ní přidala ještě pár talismanů: ocas pouštního fenka, pytlík soli, plyšového datla a jablko utržené za úplňku. Nejvíce bych ale chtěla upozornit na vlastnoručně namíchaný drink, kterému říkám Pěna lásky a na kterém to vlastně celé stojí. Jedná se o směs vody a Jaru s jablečným aroma v poměru tři ku jedné.

Právě teď stojím naproti domu, kde bydlí. Mám to celé promyšlené.
Pomalým krokem dokráčím před vstupní dveře. Musím se soustředit na to, abych při chůzi svůdně pohupovala pozadím; co kdyby se dívala z okna? Ještě než zazvoním, loknu si svého elixíru. Ležérně se opřu o práh, jednu nohu lehce pokrčím. Zatajím dech... a zazvoním. Ona mi otevře po pár sekundách: z jejích očí bude patrné jak mile je překvapena, že mě vidí.
Dlouze se na ni zahledím. A krknu si. Z mého chřtánu vyletí hejno roztomilých bublinek. Sladce se na ni usměji, zamrkám dlouhými řasami. Pohodím oslnivou hřívou. Ona se na mě zamilovaně podívá, podá mi ruku a vtáhne mě dovnitř. Stane se mou.

Zhluboka se nadechuji. Vytáhnu z kabelky sůl, jednu hrst hodím za levé rameno, jednu za pravé, a vykračuji vstříc osudové lásce.

Muhaha esej! Autor uvažuje nad vlivem techniky na společnost.

7. května 2012 v 21:10


Pánův sluha, sluhův pán

Společenské vědy se dodnes zabývají otázkou, co činí člověka člověkem. V čem se lišíme od zvířat? Abstraktním myšlením, artikulovanou řečí, smyslem pro organizaci a plánování... a technickou vyspělostí? Je možné tvrdit, že je používání techniky znakem lidskosti? Je bez pochyby prokazatelné, že lidstvo je mnohem více než zvířecí společenství schopno používat techniku a nové vědecké poznatky ve svůj prvoplánový prospěch. Otázkou však zůstává, jaké důsledky bude mít rozvoj technologií na vývoj lidstva z dlouhodobého hlediska. Dnes považujeme člověka za vládce Země, ne-li vesmíru, za pána všeho tvorstva, za pána, který si podrobil ostatní živé organismy a dokázal stvořit si pro své účely nové kovové sluhy. Kdy nastane zlomový bod, kdy si stroje podrobí nás a aby zdůraznily, že jsou jiné a lepší, začnou se zabývat otázkou, co činí stroj strojem?

Sledujme nyní osud Franka Poola, postavy z Clarkova románu, který si prošel neuvěřitelnou vesmírnou i životní odyseou. Všimněme si, jak obrovský vliv měla technika na jeho život. Na kosmické lodi Discovery se stal loutkou ovládanou počítačem HALem. Jelikož byl HAL lidmi naprogramován tak, aby jednal v zájmu úspěšného splnění cíle cesty za každou cenu, z vlastní vůle rozhodl, že je třeba se všech astronautů na lodi zbavit a cestu dokončit sám. Role pána a sluhy se obrátila. Dokonalá ukázka toho, že si člověk sám vytváří svůj osud. Sami jsme stvořili to, co nás nakonec s největší pravděpodobností zničí.

Každá revoluce začíná mezi dvěmi antagonistickými třídami: mezi pány a jejich sluhy, kteří se cítí vykořisťováni. Kdy se ze sluhů - strojů stanou soupeři a jestli nakonec budou našimi pány, to je těžké předvídat. Je to jen jeden z možných scénářů. Ať už ale skončíme jakkoli, ano, je to i technika, co nás činí lidmi. Vymýšlíme stroje, které nám usnadňují život. Touha po pohodlí je lidská. Občas se nám naše vynálezy vymknou z ruky. Ale chybovat je také lidské. A že nás může technika sprovodit ze světa? Umírat je přece lidské.

Superman, nebo mít flašku Jacka Danielse

1. února 2012 v 15:37
Chtějí, abys byl superman. Chtějí, abys byl superman a aby ti to nevadilo. Sem a tam. Pocit, že superman jsi a že jsi snad splnil jejich očekávání... a pocit bezmoci a zklamání. Ale kvůli tomu pocitu to má smysl. Nebo to má smysl jen pro tebe? Zoufalý. Štěstí ví, že přijde neštěstí a to z něho dělá neštěstí. Lepší nevědět. Abys nevěděl a neuvědomoval si, musel bys být superman. A oni to chtějí. A chtějí, aby ti to nevadilo. A ty supermanem jsi, a splnil jsi jejich očekávání, ale po štěstí přichází neštěstí, protože víš, že přijde. Aby nepřišlo, musel bys být superman. A to je to, co oni chtějí. Taky chtějí, aby ti to nevadilo. A tak se suparmanem staneš a máš pocit, že jsi jejich očekávání splnil a jsi šťastný, ale po štěstí přijde vždy neštěstí, protože na něj čekáš jako na smrt. Víš, že přijde. A přijde. Aby nepřišlo, musel bys být supermanem. Přesně to od tebe chtějí, abys byl supermanem a aby ti to nevadilo. Tak jim vyhovíš. Jsi supermanem a nic ti nevadí. A je to dobré. Ale po štěstí musí nutně přijít neštěstí, víš to moc dobře. Přivoláváš ho, ale víš, že by přišlo, i kdybys na něj nemyslel. Ale abys na něj nemyslel, musel bys být superman. To je navíc přesně to, co se od tebe chce. A aby ti to nevadilo. A tak jsi superman a myslíš si, že právě to sis zasloužil, aby ti to nevadilo... Ale štěstí není věčné, víš to, viď... Neštěstí, zoufalství, všechno přijde a ty to nemůžeš ignorovat. To bys snad musel být superman. To se od tebe očekává. Tak se jím staneš a nic ti nevadí. Jenže slastné štěstí je rychle pryč a zbyde jen neštěstí. A neštěstí nejde jen tak ignorovat... To bys jedině musel být superman.

Lunalingua

14. prosince 2011 v 19:09
Uvedu vás do toho, co jsem včera ráno vymyslela.

Intergalaktická celuloza pt IV

23. března 2011 v 20:51
Surrealita není nic než ovce. Dříve neexistující možnost se stala minulostí a přítomností. Budoucností? Demonstrace zoxidovaného ementálu je stále na místě, jenže ideál se vznáší v bodě S(55,18i), conjugé bodu V(55,17i), determinovaných třetím bodem L(0,0i), tvořících trojrozměrnost pětirozměrnosti a trojúhelník čítající velikost vnitřních úhlů 257453°. SiO2, to je oč tu běží. Le mélanger avec l'acide nitrique concentré a citronová šťáva pro dodání šťávy. Leč požadované ingredience nejsou po, na, pod, nad rukou. Jsi zodpovědná za svou ovci. Jsi nezodpovědná za to, co jsi k sobě připoutala. Ochoč si mě! Ať se nestanem ztracenou generací proměněnou v brouky. Vezmi luk a šíp a bojuj za dosažení vrcholu. Zkus kulomet. Zkus atomovou bombu. Zadupu tě sarkasmem tak hluboku pod zem, až vyletíš v Restauraci na konci vesmíru. Věř, je to l'essentiel de ces TP. Bonsoir, mademoiselle. Výbuch. Ví Bůh? Exploze, Explorer, Exercice, Extreme, Existence, Exaktní, Example, Ex! Mouvement - immobilité. Každý prochází změnami, i ovečka. Symbolika? Bezděčná.
HLAVNĚ-NENÁPADNĚ. Těsně vedle, milá zlatá. Budeme kamarádky? Nejlepší. Na první pohled. Jsi pako - ano.

Intergalaktická celuloza pt III

11. ledna 2011 v 22:28
Ovce se mění. Hnije. Stále hledá svůj podíl zoxidovaného ementálu, ale v tomto časoprostoru se její snažení zdá býti naprosto marné. Na první pohled. Na druhý pohled. Na třetí pohled. Na Xtý pohled. Je. Není? Co znamená být a nebýt? Odpovědi jsou nenalezitelné, jejich interval je jako černá díra, obrovský a nepatrný. Zhoubnost by byla přijatelnější možností. Buď a nebo, ano nebo ne. Žádná rovnice o nekonečnu neznámých. Pamatuje si pocit, kdy diskriminant nevyjde ani jako nula, ani jako záporné číslo. Kdy obdržela dva kořeny a vymrštila se. V této chvíli se D rovná nule. Buď a nebo, ano nebo ne. Nemůže najít řádné a vyhovující řešení zadaného problému. Čeká na lepší včerejšky i zítřky - má čekat dál, nebo už lépe nebylo ani nebude? Nemá jisototu a nechce být jistotou, je sama. Je ovce, ne stádo. Je to intergalaktická ovce. Je INTERGALAKTICKÁ. Ona hnít nemůže. Hnije.

Intergalaktická celuloza pt II

2. července 2010 v 21:28
...aneb jak se naší ovci daří.
Vysokorychlostní povyk se nízkorychlostně žene kupředu a za sebou zanechává sýrový tuk. V tuňákovém obalu tukového sýru puká ovce. Ne že by byla nepřímo bezlepková, ale hypertextový peeling je velice vhodný pro každodenní depilaci žaludku. Uložena ke kynutí, nastavena na vysokou tichost, levituje v dekarboxylovaném ovzduší kolem planety Tyroskot existující biblilotitahilion let před Kristem. Disgrafické potrubí omezuje protínání čar v neexstujícím prostoru plného smršťování, který se pangalaktickou rychlostí rozpíná vzhůru do nuly. Pericykl salátového rhyzodermu obletuje zápornou rychlostí právě odletující index a industriální kotě vzrůstá v grafu funkce x o nekonečné hodnotě. S přibívajícím karbonem se helium ztrácí a roste jeho hmotnostní zlomek. Pohlcuje hedvábný výtažek z prvohorního salámu a vykvete turmalínovým listem. Svit gravitace v síti nemožna lape po dechu. Nemožnost umožňuje možnost množině nemožnosti dále existovat. Ukládání uklidní i zbytkovou lenost mocného tuleně postrádajícího poslední moc. Nesmrtelné tykadlo umírá na nedostatek možností živě splasknout a letí. Kde to je? Zářivě se usmívající ovce se mění v tácek na servírování studeného čaje a vše se vrací do normálního nenormálu. Osmá odmocnina z x obíhá po cyklické ose směrem ke středu středečního poledne. Jde se meditovat. Není to, co bývalo, ale bytí není nebytí a tudíž je a splňuje podmínku být nežli nebýt.

Intergalaktická celuloza

27. května 2010 v 20:08
Je ovce. Není. Je. Letí. Kde to je? Stoupá a vymršťuje se po parabole v sešitu. Neví, jestli si může ukousnout salátu, ale risk není zisk, proto pomalu okudlává hyperprostorový sektor. Vesmír v otevřené bublině není vhodný pro energetické exploze ovcí, ale když stojí na samém pokraji zrcadla, možné není vše. Za pomoci neexistující gigaboly snese ementál a vypraví se na konečnou pouť pouštním zálesím. Nemá oporu mixotrofního pařezu, ale zvuk ocelových tyčí od sebe se oddalujících v kružnicích o záporné hodnotě ji popohání tryskovým pohonem. Letí. Kde to je? Industriální kotě mává na sloučenou a anabolická dráha se smršťuje. Na počátku nestojí energetická ovčí exploze. Ta se datuje do období nekonečného konce u paty obřího tyroskota. Oblétá neviditelný rudý erb planetky existující biblilotitahilion let před Kristem. Kovová kontrukce ze smrkokosového dřeva včera zastřelí anaerobního pyruváta z Krebsy a půjde se probudit. Surrealita se mění v nereálnou realitu a začíná odplouvat. Zoxidovaný ementál demonstruje nedosažitelný ideál člověka bez přitomnosti a ovce stále letí. Přistane před X lety. X se rovná nekonečné konečno na nekonečnou. Není to dobrý způsob přistání na půdním základu domu, ale je to způsob organické reinkarnace. Vždy znázorňuje nebytí, nikdy je jen druhá odmocnina z mínus nekonečna. Vzorek ostříhaných růží je předmětem diskuze.
Vypočítejte rychlost ovce v okamžiku multisekundového přistávání na okvětním plátku a sílu tření pericyklu salátového rhyzodermu dekarboxylovaném ve vlastní šťávě.

Peklo jménem Facebook

27. dubna 2010 v 22:16
Muj maličký fejetonek, za který jsem dostala maličkou jedničku :D. Takže už ho sem cpu taky... Ať tu mám druhej koncosvětovej sloh do sbírky :D.
Jako kontrolní slohovku máme zase fejetoňák, ale teď na fakt debilní téma - Není na prodej/nejsou na prodej. Každopádně bych tam ten konec světa mohla někam vecpat :D. Je to prostě muj styl... Zatimco starý Řekové používali jako řešení deus ex machina, já všechno řešim pomocí roku 2012 :D.
Tak konec žvástů, fejeton Peklo jménem Facebook pod perexem :D.

 
 

Reklama