Knihy

RECENZE: Kunderův Žert. V životě nic nevychází podle plánu

30. října 2012 v 17:05
ŽertKdyž jsem se sama sebe ptala, o jaké knize bych chtěla napsat recenzi, Žert (1967) byla jasná volba. Nejen, že se tento román lišil ode všech, co jsem zatím četla, ale také se díky němu Kundera vyhoupl na vrchol mého žebříčku českých spisovatelů.

Milan Kundera (1929) vstoupil mezi spisovatelskou elitu brzy po převzetí moci komunistickou stranou; na nějakou dobu byl dokonce jejím členem. Čtyři roky před Sametovou revolucí se začal zasazovat o liberalizaci umění v Čechách. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde původně vyučoval na univerzite v Rennes, později v Paříži. O šest let později mu bylo uděleno francouzské státní občanství.

Mezi jeho další díla patří například soubor povídek Směšné lásky a romány Život je jinde nebo Nesnesitelná lehkost bytí. Jeho posledním česky vydaným románem je Nesmrtelnost (1988). Od té doby píše výhradně francouzsky a překlady svých děl přísně reviduje. České překlady odmítá svěřit jiným překladatelům.
V roce 1968 byl podle Žertu natočen stejnojmenný film od režiséra Jaromila Jireše.

Ludvík Jahn, hlavní postava románu, je přesvědčený komunista. V mládí je vyloučen ze strany a z fakulty kvůli prvnímu nepodařenému žertu. Ve snaze zmást dívku, o kterou měl zájem, napíše poněkud provokativní dopis: "Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!" V té chvíli ho ani nenapadne, že tento hloupý žert ovlivní celý jeho budoucí život. Po vyloučení ze stranu odchází na vojnu, kde se seznamuje s další dívkou, Lucií. Jejich vztah ale také končí fiaskem. V závěrů románu se Ludvík stále nevyrovnal s křivdou z mládí. Je připraven se pomstít muži, který před lety vedl proces o jeho odsouzení. Tato pomsta ale nekončí jinak než dalším žertem.

"A chtělo se mi hlasitě žalovat: proč musím být ve všem dospělý, jako dospělý souzen, vylučován, označován za trockistu, jako dospělý posílán do dolů, ale proč v lásce nesmím být dospělý a musím polykat všechnu potupu nedospělosti?"

V Žertu sledujeme osud hlavního hrdiny z několika úhlů pohledu. Podle jednotlivých vypravěčů se také jmenují kapitoly: Ludvík, Helena, Kostka, Jaroslav. Tím Kundera mistrně vyjádřil relativnost lidských osudů a ukázal, že život nikdy není černobílý. Jedno je ale jisté: v Kunderově světě nikdy nic nevychází podle plánu. Pokusy o spravedlnost, o lásku, i o pomstu, jsou směšné a zoufalé.

Kromě toho je Žert i skvělým příkladem absurdity tehdejšího režimu. Pokud ale máte po krk románů o komunistických letech, nenechte se odradit. V Žertu je totiž politický režim vedlejší. Tvoří pouze pozadí románu o mezilidských vztazích, mstě, zapomnění a rozdílu mezi sexem a láskou.

Mé hodnocení:

5/5

Milan Kundera - Žert
Vydalo nakladatelství Atlantis (poslední vydání r. 2007)
368 stran
Zdroj obrázku: http://www.atlantis-brno.cz

Zabiják

19. září 2012 v 17:59
"Když už mu Dášeňka doma vše roztrhala, daroval ji Karel Čapek Vladislavu Vančurovi."

Společně s touhle větou, kterou jsem si odnesla z dnešní exkurze v Čapkově domě na Strži, přinášim i další speciál s citacemi z knih - tentokrát ze Zabijáka.
Mimochodem jsem zjistila, že jsem za život přečetla víc francouzského než českého, takže jsem se rozhodla to dohnat. Právě dočítám Kubu Arbese a pak si dám určitě nějakého Čapka, protože po dnešku na něj mám vážně chuť!


"Ale vlezte nám na hrb s tou politikou!" křičel klempíř. "Přečtěte nějakou vraždu, to je veselejší!"

Teď už Gervaise na ničem nezáleželo. Jen vždycky mávla neurčitě rukou, jako by chtěla říci, aby ji všichni měli rádi. Při každé nové nepříjemnosti se utěšovala jen jedinou potěchou: že třikrát za den jedla.

Ale co, Coupeau se vesele opíjel dál, na zdraví! Jeho prošedivělé vlasy byly rozcuchány a svítily jako svatozář. Jeho tváře s opičí čelistí brunátněly a dostávaly barvu namodralého vína. Byl pořád veselý. Zlobil se na ženu, když mu chtěla povídat o svých trampotách. Copak jsou muži proto, aby se starali o takové nepříjemnosti? Ať si doma není chleba, co je mu do toho. Jen když má ráno a večer žrádlo, co je mu po tom, kde se tu vzalo.

Nevolnost

25. srpna 2012 v 20:09
Rozhodla jsem se, že si od teď budu z knížek vypisovat svoje oblíbené pasáže. Udělala jsem to takhle jen jednou, a to u Třetí vesmírné odysey, a od té doby při vzpomínce na několik knih mrzelo, že nemám něco podobného i u jiných. Takže... začínáme Nevolností od Sartra, kterou jsem zrovna dneska dočetla. Píšu si to sice i do počítače, ale jako spoustu jiných věcí, dám to i sem, protože co kdyby se mi třeba jednou notebook rozbil a já bych všechny svoje výpisky ztratila? :D To NE!
A třeba to někomu poslouží jako taková jiná recenze na knihy.

Jsem sám uprostřed těch radostných a rozumných hlasů. Všichni ti chlapi tráví čas tím, že si vykládají a že blaženě shledávají, že jsou téhož názoru. Můj bože, oni přikládají takový význam tomu, že si myslí totéž.

Obličeje ostatních lidí mají nějaký smysl. Můj nikoliv. Nemohu se ani rozhodnout, zda je hezký nebo ošklivý. Myslím, že ošklivý, protože mi to lidé říkali. Ale to mě nezaráží. V podstatě mě pohoršuje, že mu někdo může přisuzovat vlastnosti tohoto druhu, je to jako kdyby někdo tvrdil o kousku půdy nebo o balvanu, že je hezký nebo ošklivý.

Člověk vidí ženu, napadne ho, že zestárne, jenomže ji nevidí stárnout. Ale chvílemi se mi zdá, že ji vidí stárnout a že má pocit, jako by stárnul s ní: to je pocit dobrudružství.

 
 

Reklama