Journal

Agitačně...

25. září 2012 v 15:42
Plánuju jít v nejbližších dnech podepsat petici Franzovi, a tímto vyzývám i vás: jestli chcete podpořit skvělého prezidentského kandidáta, podívejte se, které petiční místo je k vám nejblíž a jděte do toho!

Nikdy jsem si nemyslela, že mi téma kompozice "v jaké míře mobilní telefon manifestuje globalizaci" bude připadat tak neskutečně obsáhlé. Ještě před týdnem bych si myslela, že na takové táma napíšu sotva dvě věty. Chm. Dvě věty. Sotva jsem začala a už mám víc jak jednu stranu. To dokazuje, že člověk toho dokáže vážně hodně, když musí...

V tomhle týdnu vyšly hned čtyři CD, na která jsem se hrozně těšila - No Doubt, Green day, Pink, a Mika. Jenže co se nestalo, po víc jak roce, kdy jsem měla něco jako "metalovou pauzu" najednou nemám chuť na nic jiného než na metal. A budu ráda, když mi nějaký dobrý doporučíte. Právě poslouchám pořád dokola jen Saltatio mortis, In Extremo, Eluveitie nebo Within temptation. Chtěla bych něco nového. Už ne to, jsem jsem poslouchala v patnácti, toho mám po krk. Takže žádný heavy ani glam metal.


Ještě něco:
Doporučuju vám soubor úvah/esejů O věcech obecných čili Zóon politikon od Karla Čapka. Existuje to i v elektronické podobě tady. Je vážně zajímavé, jak je většina jeho názorů pořád aktuální. Zvlášť se mi líbily eseje Betlém a O malých poměrech, které jsou hned na začátku. Chtěla bych sem ale dát ukázku z "Proč nejsem komunistou", která mi vzhledem k tomu, že budou volby, přijde hodně příhodná.

"Velmi lehko dejme tomu se řekne, že les je černý; ale žádný strom v lese není černý, nýbrž je červený a zelený, poněvadž je to obyčejná borovice nebo smrk. Velmi lehko se řekne, že společnost je špatná; ale běžte tam hledat zásadně špatné lidi. Pokuste se soudit svět bez brutálních generalizací; za chvilku vám nezůstane z vašich zásad ani šňupka. Předpokladem komunismu je umělá nebo úmyslná neznalost světa. Praví-li někdo, že nenávidí Němce, rád bych mu řekl, aby šel mezi ně žít; za měsíc bych se ho zeptal, nenávidí-li svou německou bytnou, má-li chuť podřezat germánského prodavače řetkviček nebo zaškrtit teutonskou babičku, která mu prodává sirky. Jeden z nejnemorálnějších darů lidského ducha je dar generalizace; místo aby shrnoval zkušenosti, hledí je prostě nahradit. V komunistických novinách se nedočtete o světě nic, než že je naskrze mizerný; pro člověka, kterému není omezenost vrcholem poznání, je to trochu málo."
Karel Čapek - Proč nejsem komunistou (1924)

The queerest of the queer

20. září 2012 v 21:45
Kdyby se mě někdo zeptal, jaký je můj současný život, řekla bych mu, že je super. Že jsem spokojená. A vážně, když se na něj podívám globálně, tak spokojená a šťastná jsem.
Ale přece - každý den jsem unavená, po večerech se mě drží divná depka a mám pocit, jako bych dnes přišla tak o dvě třetiny svého optimismu. Myslím, že právě prožívám období - nebo ho budu brzo prožívat -, kterému říkám kocovina. Jen nejde o tu alkoholovou. Jako bych se postupně probouzela ze snu. Jako by mě z něj někdo vyrvával, kousek po kousku, a ještě si to užíval.
Poetické.
Nevim, co dělat spíš. Jestli bych si měla prostě říct, ať nevyšiluju a nedepkuju, že k tomu přece nemám žádný mega ultra super důvod a nechat všechno plavat. A nebo to naopak víc řešit, protože přece nechci potlačovat svoje problémy a tim si přivodit ještě větší potíže? Nejblbější je, že svoje "problémy" neumim ani přesně formulovat. Jen mě toho zrovna hodně sere a vyčerpává. Možná, že by šlo všechno formulovat jen do jednoho slova. Nebo do třech. Vlastně čtyřech. Jo. Čtyři by stačila. Nejdřív jedno, potom tři, každou dvojici v jiný souvislosti.

Nedávno jsem posílala dopis a zjistila jsem, že tak archaické metody už nějak neovládám. Na jakou stranu nalepit známku? Jak ten papír do tý obálky narvat? U toho jsem se hodně zapotila.
Po dnešním semináři asi snižuji svoje ambice co se týče maturity ze zeměpisu.
KONČIM! Už jsem míň depresivní a chce se mi spinučkat.

PŘEDSEVZETÍ, KTERÁ BUDU PLNIT!

17. září 2012 v 15:27
To nádherné období, kdy ještě rozvrh hodin neni tak strašně stereotypní...
Prakticky mi škola začala až dnes. Jeden z prvních dní a maturita everywhere. Takže si jdeme dát plány a předsevzetí a pěkně je zkusíme splnit, že jo, Vendulo!
  • Z češtiny odmaturuju bezpodmínečně za jedna. Nenechám se rozhodit tim, že zatim nevim, jak bude vypadat seznam četby.
  • Ze zemáku nejhůř za dva. Ale ráda bych jedna.
  • Z dějáku nejhůř za tři. Ale ráda bych dva.
  • Z matiky odmaturuju. Na čtyři. Klidně. Hlavně, když to nějak zvládnu.
  • Budu pečlivá a důsledná přesně tak, jako jsem byla, když jsem se připravovala na maturitu z frániny.
  • Budu tenhle rok číst hodně české litaratury, abych měla dobrou přípravu na přijímačky na VŠ.
  • Nebudu se tim celym ale moc stresovat. V zájmu vlastního zdraví. Jak tenhle bod splnim, to mi zatim neni uplně jasný, ale dám si do budoucna nějaké tipy - čaj na spánek a nervy, citrínová terapie, sestupná čísla a barvy, a pokud už toho bude vážně moc, napíšu o tom nějakou pěknou Intergalaktickou celulózu. Tak.

Kromě Tumblru jsem si zrušila ještě několik dalších sociálních sítí. Když jsem smazala ten Tumblr, zjistila jsem, že to není až tak težké, jak jsem si myslela, a to mě motivovalo k dalším krokům! Takže už nemám ani Myspace, Twitter, napsala jsem na Badoo, aby mi účet smazali...
A už nemám ani účet na Youtube. To se teda stalo omylem, ten bych si sama od sebe asi nezrušila. Rušila jsem GooglePlus a s tím se mi smazalo i YT. Ale když už je pryč, co se dá dělat. Kdybych si ho chtěla založit dnes, vytvořil by se mi spolu s tim i účet Google, což vážně nechci! A taky po mně při registraci vyžadují celé jméno a telefoní číslo. Tak s tim jděte někam. V době, kdy jsem si YT zakládala, stačilo zadat jen e-mail.

Je to krásnej pocit, když najdete to tlačítko, který všechny servery tak důsledně skrývaj na konci stránek, nějak nezvýrazněné... DELETE ACCOUNT. Je to jako vyhrát nad světem! :D

Trochu mě štve, že nemám koule na to, abych si smazala Facebook. Ale ten asi fakt v dneštní době docela potřebuju. Je užitečnej. Nebo je to jen iluze..?

Koníčci

12. září 2012 v 16:17
Založila jsem si prodejní účet na fler.cz. Tudíž si tady udělám malou reklamu a budu ráda, když se na to někdo podíváte. :)
Nikdy dřív mě ani nenapadlo, že bych mohla zkusit prodat svoje amatérské fotky, ale včera jsem na to nějak narazila a prohlídla si něco z toho, co tam lidé prodávají... A ano, i když jsou tam tuny fotek, se kterými se ty moje nemůžou ani z daleka měřit, našla jsem tam i nemálo takových, které jsou podle mého názoru pod úrovní těch mých a sem tam si je přece jen někdo koupí. Tak proč to nezkusit? Třeba z toho nějaká ta padesátikoruna kápne. I když o to ani tak nejde... Spíš mě prostě zajímá, jestli by se našel někdo, kdo by byl ochotný zaplatit za mojí fotku.
Edit 16. 9. - Už jsem ten účet zase smazala!!! :D

Za další - smazala jsem si účet na Tumblr. Je to zvláštní pocit. Pořád mám tendence klikat na to místo, kde jsem na nej měla na liště odkaz. Je to ale docela osvobození. Žralo to denně nějaký čas, který těď budu moct zabít produktivnějším způsobem. Přece jen je Tumblr prostě UPLNĚ k ničemu. Bezúčelných žroutů času mám dost i bez něj.

Píšu seminárku na tělák. Konkrétně na téma Letní olympijské hry a jejich struktura. Připadám si jako blázen. Píšu seminárku na TĚLÁK. Ale přijde mi to 100x přijatelnější, než jet na pětidenní sportovní kurz.

PS: Už mě vážně štvou lidi, co si pořád stěžují, jak je Česká republika hrozná v jakymkoli směru. Uvědomte si, že ČR dělají stát takovým, jakým je, právě lidé, kteří v ní žijí, to znamená VY všichni! Poslední dobou si pořád víc a víc všímám, že přesně TOHLE je česká specialita - všichni nadávaj, ale jsou líní něco dělat a zařídit si svět podle sebe. Chodili jste někdy na hodiny dějáku? Vždycky, když se lidem něco nelíbí, prostě musí zvednou zadek a něco s tim dělat, a nejen mlít hubou. A pokud se svou leností vážně nic dělat nemůžete, tak se prostě odstěhujte a držte huby. A buďte vděční svým předkům za to, že oni líní nebyli a možnost přestěhovat se vám zajistili.

Ekáč a fou d'elle

10. září 2012 v 16:55
Nechápu, proč vždycky, když se rozhodnu jít do knihovny, má ta knihovnice dovolenou. Pokaždý si asi řekne: "A hele, Pazderová už tu dlouho nebyla, určitě bude chtít brzo přijít, tak to si dám honem dovolenou!"

Ekokurz byl fajn. Docela to utíkalo. Moje největší zážitky byly:
  1. Když jsem poslední den ráno vstala, šla si obout holinky, strčila do nich nohy a v jedný holince byla žába!!! Myslela jsem, že dostanu infarkt.
  2. Když jsme prezentovali naší práci na téma plankton, která byla bezkonkurenčně nejhorší ze všech. Jako jediný jsme musely pracovat s mikroskopem, skoro nic jsme tam neviděly a když už, nemohly jsme určit, co za potvoru to bylo. Tudíž jsme skoro nic nestihly.
  3. Způsob, jakým jsme se po té prezentaci odreagovali.
  4. Když jsme druhý den psaly asi deset hodin v kuse debilní protokoly na téma ekosystém les a ekosystém rybník.
  5. Když jsem si při výstupnim testu v sobotu ráno připadala jako idiot.
Co už nikdy víc nechci dělat:
  1. Používat mikroskop.
Plus jsem dneska odpoledne uklízela pokoj, ale vážně důkladně! Vážně, žít ve starym, vlhkym domě, to je síla. Tady nikdy neni pořádek. Víte, ono to tak nevypadá, ale já jsem v podstatě pořádná osoba. Jen jsem se kvůli prostředí, ve kterym žiju, musela proti bordelu obrnit. Prostě svinčík musim ignorovat, protože neni možný se ho úplně zbavit. Neskutečně se tu práší, padá omítka, plesniví stěny, podlaha vlhne a kroutí se, všude jsou pavučiny, kterých se jeden den zbavíte a druhý den jsou tu zase... Lahůdka.

Je la vois partout tout autour
Je l'entends parfois
Sa voix me rends complètement
Fou d'elle

Je l'ai revue

4. září 2012 v 17:20
Zpátky ve škole. It feels so right. Měla jsem pocit, že mi prázdniny vůbec neubíhají a jsou nekonečné, teď mi ale naopak přijde, že ani žádné nebyly. Jako by to bylo včera, co jsem maturovala, co jsem seděla na hodině fyziky, co jsem chodila na oběd na polívku... A mám dojem, že to letos bude vážně síla. Druhý den ve škole a my už máme naplánované dva testy, zkoušení a jednu seminárku, kterou musim odevzdat už 18. září. Ale jsem šťastná. Od včerejšího rána jsem se v podstatě nezastavila. Nejdřív do školy, pak do práce, pak domů, první fáze balení na ekáč, spát. Do školy, honem nakoupit potravu na ekáč, domů, teď si dopřávám půl hodinku na článek a pak druhá fáze balení. A přesně takhle mi to vyhovuje. Konečně nemám tolik času na přemýšlení nad blbostma.
Dneska jsem viděla svou vyvolenou. Vždycky jsem tak nějak věděla, že to, co si představuju, má šanci se doopravdy stát jedině v paralelnim vesmíru, ale dneska jako by mi to doopravdy došlo. Kdybych nebyla přímo proti ní a kdybych jí tak nepropalovala pohledem, asi by si mě ani nevšimla. Bon, quoi faire. Co s tim, no. Ale kdybyste viděli, jak jsem přidala do kroku když jsem jí zmerčila, jak mi na tváři vyvstanul nadšenej úsměv a jak mi svítili očíčka, určitě by vás to muselo pobavit. Ale viděla jsem jí. Viděla. A co mě na tom celym pořád překvapuje je, že obvykle mám lidi mnohem radši takový, jaký jsou v mých představách. Ale v jejím případě se představa realitě vyrovnat nemůže. Ne. Ne. Ne. To je na tom snad to nejhorší. A mám pocit, že už to asi dlouho neudržim v tajnosti.
Tak, za prvé už mám pocit, že jsem nic dalšímu na svuj blog vylít nechtěla a za druhé už bych si stejně měla jít zabalit. Takže zdar, do soboty článek ode mě určitě nečekejte, protože jedu se třídou do přírody zkoumat nějaké blbosti, pít a mýt se v hnusných sprchách!

Už jen týden.

27. srpna 2012 v 16:42
Tak už příští pondělí. Pořád tomu nevěřim. Bude to moje poslední první září (no, tentokrát třetí září, že jo) na gymplu. Nechci, aby to končilo... ale věřim, že léta na VŠ pak budou taky dobrý. Celkově je zatim muj život rok od roku lepší.
Jsem z toho značně excitovaná. Teoreticky to ale až tak moc začátek školního roku neni, protože první dva týdny se do školy podívám jen dvakrát - 3. a 4. září. Pak budem od středy do soboty na ekologickém kurzu (z toho se asi nevyvlíknu...) a další týden je pro změnu sportovní kurz - tam by mě nedostali ani pod výhružkou mučení, takže budu ten týden nejspíš doma. Fakt mě tyhle různý výlety a kurzy štvou. Proč bysme se místo nich nemohli prostě a jednoduše učit? Proč??! Takhle se akorát budeme trápit (nebo teda JÁ se budu určitě trápit) někde v odporný chatce v kempu a ještě za to musíme platit.
Svoje předsevzetí na srpen jsem plnila víc, než jsem očekávala. Dám si hned další předsevzetí na školní rok:
  • Make-up není můj nepřítel. Nevim, proč jsem na něj v poslední době tak kašlala, každopádně tomu je konec. Trocha make-upu ještě nikdy nikomu neuškodila a já bez namalovaných očí vypadám vážně smutně a zničeně. Stejně tak maska na vlasy neni muj nepřítel a nastal čas, abych si jí zase koupila.
  • Ještě jsem sice neviděla rozvrh hodin, ale jsem si jistá, že minimálně dvakrát týdně budu čekat na autobus hodinu a půl. Tento rok tu časovou bublinu nebudu trávit bloumánim po obchodech. Místo toho zůstanu ještě chvíli ve škole, najdu si volnou třídu a budu si opakovat látku nebo si číst. Prostě něco užitečného. Například matiku. Mohla bych si dát předsevzetí, že si pokaždý budu opakovat matiku. Měla bych mít na paměti, že z ní na konci roku musim maturovat a že z ní mám obvykle čtyřky.
  • Založim si kartu do táborské knihovny.
  • Nebudu praktikovat heslo "ráno je nejlepší módní poradce". Konec dnům, kdy ráno vstanu, nemám přichystaný outfit na sebe a prostě na sebe hodim to nejpohodlnější, co vidim, ať to vypadá jakkoli. Budu se snažit vypadat hezky. (Vyjma eko kurzu. Tam to asi jinak nepůjde, než vypadat jak kanální krysa.)
  • Budu mít čisto v kabelce. Konec změti papírů, gumiček a staré svačiny na dně.
  • Nenechám se rozhodit přípravama na maturák. Nechám je plynout co nejvíc mimo mě, protože jsem nešťastná už jen při představě, že tam musim jít.
Alea má TAK nádhernej hlas...

I was like whaaat!

19. srpna 2012 v 18:18
Myslim, že jsem pařila od soboty, jedenácti hodin ráno, až do neděle, šesti hodin ráno.
Netušim, kolik jsem za tu doby celkem snědla různých chickenburgerů, chicken nugget burgerů a longerů.
Nemám nejmenší ponětí, kolik jsem za těch devatenáct hodin vypila piva.
Nechápu, jak jsem to mohla vydržet a ještě mít dneska ráno minimální potřebu spánku. Jsem superžena. I'm aaawesome.
Byly jsme na Střelečáku, pak ve Friends, pak v Jampě, pak ve Friends, pak v Jampě. I was like whaaat.
Nejdřív mi bylo řečeno, že mám hledat pravdu a očištění v Bohu, o pár hodin později zase, že mě Ježíš miluje takovou, jaká jsem.
Pařba to byla skvělá. Ale jinak si stejně pořád myslim, že je Prague Prideovej průvod k ničemu a že je docela trapnej. Přijde mi to jako bezúčelný divadlo.

A co by to bylo za článek bez Garbage.

Push it! Make the beats go harder!

J'ai une vague impression que ça va pas se passer bien...

13. srpna 2012 v 21:21
Ještě před pár minutama jsem se hrozně těšila na Prague pride, ale ne, už se netěšim!!! Nepůjde se mnou Péťa a v noci budu muset jít do bytu zase sama, což nenávidim, a navíc pudu do novýho bytu, kam jsem sama ještě nikdy nešla! Takže to bude horor! Uaaa! Neee!

Take a look in my face, I am the future.
How do you like, what you see?
Take a look in my face, I belong to the future,
and the world belongs to me.

Remue-toi, bouge-toi

9. srpna 2012 v 21:26
Aujourd'hui et demain - au boulot!
J'ai l'impression d'être une machine à l'argent! (Et d'une pauvre fille super fatiguée aussi. Quelle surprise du fait que j'ai passée une demi journée en peignant les murs.)



On reste motivé, rien et personne ne peut nous empêcher.
On reste motivé, même si des fois on est découragé.
 
 

Reklama