Journal

V příštích dnech mě nečekejte. Budu integrovat

26. dubna 2013 v 20:49
  • Pondělí: poslední odpolední seminář z dějepisu.
  • Úterý: poslední pivo místo dvouhodinovky angličtiny.
  • Středa: poslední hodina fyziky v životě.
  • Čtvrtek: poslední ústní zkoušení ve francouzštině (mimo maturitu).
  • Pátek: poslední zvonění.
Kromě toho už máme fotky na tablo. Souhlasíte se mnou, když řeknu, že na ní vypadám jako po požití marihuany či jiné návykové látky?

Nevěřím, že to doopravdy končí. Chtěla bych vypsat všechny zážitky, které z těch uplynulých šesti let mám, abych na ně nikdy nezapomněla. Jenže by mi to zabralo zhruba týden. A ten musím věnovat integrálům a stereometrii.

RADA: Nesnažte se pracovat, když jste opilí. Může se stát, že napíšete maily, na které si nebudete pamatovat, v noci se vám bude zdát, že jste domluvili naprostou kravinu a ráno si nebudete jistí, co je realita.

Ještě co se týká práce - buďte šílení jako já. Berte vždy ty nejnáročnější a zároveň nejméně placené brigády. Nezáleží na tom, že jako prodavači suvenýrů byste si vydělali opravdu hodně, plus byste dostávali jídlo a pití gratis a celý den byste seděli. Vy půjdete pracovat jako průvodci. Nevyděláte si tím prakticky nic, s jídlem zdarma se můžete rozloučit, a navíc se musíte naučit zhruba 50 stranový text nazpaměť.
Rozhodně se nespokojte s nízkými a snadnými pozicemi. Vy musíte mít to nejlepší. Vy nechcete peníze. Vy se chcete něco naučit. No ne snad?

Jak to máte vy? Šli byste radši do brigády, na které byste si pořádně nahrabali, nebo vám ve studentských letech jde hlavně o praxi a zkušenosti?

Jsem stroj na slova

19. dubna 2013 v 19:57
Vše je naposledy.
Čeká mě poslední týden na střední škole. Dnes byla poslední čeština na střední. Včera poslední zeměpis ve francouzštině. Už nikdy se nebudu učit francouzsky. Budu se možná dál učit francouzštinu, nebudu se ale učit francouzsky. Zítra mě čeká poslední kurz. Ve čtvrtek poslední referát ve francouzštině.
To byla ta nejúžanější střední, na kterou jsem mohla jít. Nejlepší rozhodnutí mého života. Proboha. Co budu dělat, až tam nebudu? :D Chci se tam vrátit jako učitelka. Jako uklízečka. Cokoli.
Taky tak nemáte rádi, když je něco naposledy a vy o tom víte?

Cítím se bezmocně. Nechci pryč! :D A ty poslední dny utečou. I maturita uteče. Pomaturitní večírek uteče rychleji než maturitní ples. Všechno bude pryč a já budu brzo na VŠ, budu bydlet v obrovské Praze, nebudu v Táboře, nebudu na gymplu, budu už moc stará!

Nejen, že na sobě cítím školní deformaci, kdy sem tam přemýšílm francouzsky. Cítím už i profesní deformaci. Občas si s někým píšu na chatu a jedu to celé spisovně. Debil. Debil.

Poslední dobou si připadám jako stroj na slova.

Taky máte tolik komplexů?

2. dubna 2013 v 17:54
Proč se přídavné jméno "zakomplexovaný" dnes používá jako nadávka? Dumám na tím od včerejšího večera. Mě, krávu, totiž napadlo udělat si seznam všech mých komplexů a vesele přeškrtat ty, které už jsem překonala. Čekala jsem, že těch překonaných bude většina. Omyl!

Začala jsem komplexy z vnějšku. Jediný, který jsem překonala, byl komplex z krátkých nohou. Stále jsem ale nepřekonala druhou bradu, křivé zuby, buclaté tváře a především fakt, že vypadám minimálně o pět let mladší, než jsem. Jasně. Určitě mi chcete říct, že ve 30 budu za mladistvý vzhled děkovat Bohu. To mi řiká každý. Ale věřte, že v téhle chvíli to žádná útěcha není.

Přešla jsem ke komplexům z vnitřku. Sepsané všechny vedle sebe mě málem dohnaly k pláči. Mám komplexy z introvertismu, z nemoci, z nejasné a zmatené sexuality, z pocitu méněcennosti... Nevím, jaké to je být zdravá, možná, že zdravá Vendy by byl úplně jiný člověk. Možná by v dětství sportovala nebo závodně tancovala. Nevim, kdo jsem, a mám z toho komplexy.

Často mám strach, že se s ostatními nebudu mít o čem bavit, tak raději nikam nechodím. Abych se vyhnula nepříjemnému tichu. Mám z toho komplexy. Proč jsem se ještě nešla zahrabat? :D

Já jsem zakomplexovaná. A prosim, nenadávejte mi. Já za to nemůžu.
Taky máte komplexy? Svěřte se mi. Ať se necítím tak sama mezi psychicky zdravými jedinci.

Žádná písnička se k dnešnímu článku nehodí tolik jako Beloved freak.


Jaké jsou následky dobré pařby? Neschopnost otočit hlavu bez bolestí

31. března 2013 v 14:45
Já jsem vážně schopná zvládnout dvě noci za sebou? Ano. Nechápu to.
Bude se mi po Táboře neskutečně stýskat. Protože páteční Praha se sobotnímu Táboru prostě nemohla vyrovnat. Ani z daleka. Pátek byl super, sobota perfektní. Nechci pryč! Miluju malá města!
Myslím, že mám mírný otřes mozku.

Včera to bylo emočně vypjaté, alespoň z mého pohledu. Naštvala jsem svou nejlepší kámošku, pak naštvala ona mě, jedna holka na mě vrhala ďábelské pohledy za to, že jsem tančila s jejím přítelem, spadli jsme na zem a teď mám odrovnaný krk, byla jsem vážně, ale vážně nasraná a pak najednou neskutečně šťastná a zpívala jsem Sladké mámení, přičemž si nejsem jistá, jestli jsou tohle všechno objektivní zážitky, nebo jestli se děly jen v mé hlavě.
Summa summarum: stálo to za to.

... A dnes ráno mi přišla zpráva: "Čau, nechceš se mnou dneska na koncert do Jistebnice?"
Ale já už nemůžu!



Mimochodem doufám, že jste zaregistrovali mé hipsterské tendence. V logu knírek, na fotce vesmír... Stala jsem se obětí módy!

No es posible

17. března 2013 v 16:53
Zítřejším dnem se zahajuje bakblánový týden! To znamená, že strávím přibližně 12 hodin nejrůznějšími testy. Třikrát po čtyřech hodinách. Miluju maturity, opravdu. Budu na tohle období vzpomínat s láskou... nebo ne.
Jestli jsem se učila? V duchu velmi pilně. V reálu velmi decentně.

Mám pro vás dvě jazykové zajímavosti.

Věděli jste, že "don" ve slově London je ekvivalent českého "týn"?

Víte, proč tolik českých řek končí na -ava? Morava, Vltava, Sázava, Jihlava, Opava, Úhlava, Svitava... Koncovka "ava" je slovanská zkomolenina latinského aqua.

A jednu zajímavost ze života...

Věděli jste, že v Argentině, ač tam hromadná doprava normálně funguje, nemají jízdní řády? Pokud se někam potřebujete dopravit, prostě jdete na zastávku a musíte doufat, že něco přijede.

Hardcore Superstar mají nové album. Je podle mě ještě horší než jejich minulé. Zlatá éra HCSS asi nadobro skončila. Ale přece jen jsem si tam jednu písničku docela oblíbila.


Právě jsem objevila Ameriku. Objevila jsem Polyvore

15. března 2013 v 12:48
Speciál a la Jak bych chodila oblečená, kdyby byl můj rozpočet nekonečný.
Až mě uvidíte, nedbejte na to, co mám na sobě. Představujte si mě v jednom z následujích modelů.

Jak k maturitě? Takto.


A další pod perexem.

Přece si musim zvyknout. Ale za jak dlouho?

8. března 2013 v 19:04
Nastal čas se ozvat. Umírá to tady, co? Nemusím se ale nikomu omlouvat. Vždycky jsem tenhle blog a články na něm věnovala především sobě. Ale přece jen, když na počítadle vidím, že se sem pořád sem tam někdo nakyblíkuje... A já mu nevěnuju ani ten nejmenší prd ze svého života... :D Chudák. Chvíli jsem plánovala, že bych sem psala i recenze na knížky. HA! Ten nápad šel rychle do kytek.

Takže si to probereme. Co dělám? Píšu. Grafomanii si ale léčím jinde, na to jsem vícekrát upozorňovala. A taky jsem 70 % týdne ve škole. Připravuju se na bakblán (maturitu nanečisto). Na bac (maturitu naostro). Na přijímačky. Ob víkend mám kurzy, kde se učim morfologii, všestranné rozbory textu, historii jazykovědy nebo jazykové rodiny. To je docela zábava. Jako všechno ostatní. Bude to znít uhozeně, ale já se fakt bavim. A myslim, že je dobře, když člověka baví práce i škola, ne?
Jinak na mě ale leze jaro a mě začíná chybět nějaký vztah. Jasně, vytřískávám ze single života, co se dá. Ale občas toho mám marre.
Příští týden mám jarní prázdniny. (Jdem na pivo? Vymýt si hlavy?) Pak bakblán.
Přespříští víkend mě čeká pohovor na průvodkyni na zámku. V jazyce francouzském. Absolutně netušim, jestli tu práci doopravdy chci. Byla by to super praxe, jenže z představy, jak si stoupám před hejno francouzských turistů a něco řikám, mám křeče v břiše :D. Předpokládám, že bych si zvykla. Přece si MUSIM zvyknout. Ale za jak dlouho?
Právě si znovu čtu Chrám Matky Boží v Paříži (V. Hugo) k maturitě, pak se chystám na Číňanovu pěnu (V. Binar) a na Zeptej se táty (J. Balabán). Mám trochu rýmičku. Poslouchám Selah Sue každičký den.
Abych nezapomněla! Už zhruba třetí týden bydlím v novém pokoji a je to bomba!

'Cause today oh,
I'll show ya
I'll blow ya mind

Piju instantní energii, co vy?

21. února 2013 v 21:17
Mám ráda spontánní akce. Třeba to, když se s někým potkáte na nádraží, prohodíte pár slov, podíváte se na sebe... A ten jediný pohled znamená: "Jdeme do čajovny!" A tak skončíte ve čtvrtek odpoledne v polohorizontální poloze, na měkkém koberečku, v ponožkách v čajovně s mátovo-citronovou vodnicí, aniž byste ještě před patnácti minutami měli nejmenší tušení, že tou dobou opravdu nebudete doma. Je to najs, jak by řekla Blánč.

Upletla jsem si na sebe bič. Jedna z mých podřízených totiž bude moje spolužačka. Budu se cítit extrémně divně, až jí budu radit, jak správně psát. Přitom je to ona, kdo chodí na kurzy žurnalistiky :D. Život je někdy zvláštní. Kolikrát mám pocit, že na spoustu věcí, které dělám, nejsem dostatečně kompetentní. Ale řikám si, že se na to tak dívat asi nemám... Není na mě, abych rozhodovala o tom, co si můžu dovolit dělat. Alespoň co se brigád/práce/praxí týče. Od toho jsou ti, kteří mi tu brigádu/práci/praxi dají.

Koupila jsem si šumivé tablety s přídavkem železa. Říkám jim instantenergie nebo taky energie v kostce či v piškotu. Mňamka!

Album They all fall down od The Creepshow je naprostá lahůdka! Proč se jen Sarah rozhodla odejít! Věčná škoda.
Ocením tipy na nejrůznější rockabilly/psychobilly/horrorbilly/jinébilly kapely. Teď na nich megamoc ujíždim a chci jich víc a víc a víc...

Díky za všechny ryby. Chutnaly mi

13. února 2013 v 19:15
Co se to se mnou děje? Jen jeden článek týdně? Já vim. Samotné mi to nepřetržité blogování chybí, ale času je málo a neměla bych ho plýtvat bezduchým brebtáním!

Už více jak týden mě můžete oslovovat slečno zástupkyně šéfredaktorky. Čili budu vážně ráda, když se na StudentMag podíváte. Máte nějaké téma, o kterém si myslíte, že by mezi studenty mělo být slyšet? Zažili jste během studia něco zajímavého, s čím byste se chtěli podělit? Napište mi!
Již brzy se u nás můžete těšit například na rozhovor s vítězem Ceny za nejlepší studentský film 2012, na reportáž z výměn ve Francii nebo na tipy na nejlepší studentské hospody v Praze. Jste nažhavení? :)

S tím se pojí jedna otázka: Mám zkoušet přijímačky i na žurnalistiku? Já nevim. Stejně bych radši šla na češtinu. Ale něco ve mně tak začalo hlodat... Mám chuť to aspoň zkusit, jestli bych na to měla... Je to jednoduše výzva.

Musím se pochlubit. V sobotu jsem podala fascinující studijní výkon. Jedna kompozice a jeden komentář dokumentu za jedno odpoledne. Jsem superman a mám laserové oči!

Každým dnem se budu stěhovat do VLASTNÍHO podkrovního pokoje. Jak vidíte, už jsem ho začala postupně vybavovat! Co to pro mě znamená? Předpokládám, že když tam budu sídlit sama, budu schopná udržovat větší pořádek. Předpokládám, že se tam nebude tolik prášit. Předpokládám, že tam v létě bude hrozné vedro a já z toho budu zuřit :D.

Můj moment, moment slávy!

28. ledna 2013 v 19:06

Vymyslete někdo stroj, kterým zastavím čas! Jsem grandiózně vytížená. Samozřejmě je to relativní. Na moje obvyklé poměry jsem vytížená. Ale je toho fakt dost, uaaaa!
Až do konce června ode mě nečekejte skoro nic jiného než maturitu nebo přijímačky. Protože já toho mám plnou hlavu. Jednou se tu asi objeví zprávička o tom, že jsem byla na konkurzu na průvodkyni na Konopišti. Jo, protože jsem na konkurz pozvaná! Docela srandička, co?

Mám další, ještě novější, fotky z maturitního plesu. Překvapivě vypadám skvěle i s tím asijským drakem v hlavě.

Objevila jsem další tajemné zákoutí francouzské metody: Francouzská metoda požaduje, aby student nejlépe nevěděl NIC. Protože jen v případě, že nevíte nic, doopravdy přemýšlíte. Prý.

Podám si přihlášku i do Budějovic na JČU. Konkrétně dvouobor Bohemistika - Francouzský jazyk a literatura. Beru to jako záchranu. Původně měla být má záchrana Humanitní studia na FHS UK, ale přijímačky se mi budou křížit s přípravným kurzem na Český jazyk a literaturu na FF UK, takže NE. Smůla.
Doufám ale, že mě vezmou i do té Prahy. Alespoň na Francouzskou filologii!
Do Budějovic se mi z tajemnách důvodů moc nechce...

Na fotkách si užívám svoje momenty, momenty slávy!
 
 

Reklama