Chtějí, abys byl superman. Chtějí, abys byl superman a aby ti to nevadilo. Sem a tam. Pocit, že superman jsi a že jsi snad splnil jejich očekávání... a pocit bezmoci a zklamání. Ale kvůli tomu pocitu to má smysl. Nebo to má smysl jen pro tebe? Zoufalý. Štěstí ví, že přijde neštěstí a to z něho dělá neštěstí. Lepší nevědět. Abys nevěděl a neuvědomoval si, musel bys být superman. A oni to chtějí. A chtějí, aby ti to nevadilo. A ty supermanem jsi, a splnil jsi jejich očekávání, ale po štěstí přichází neštěstí, protože víš, že přijde. Aby nepřišlo, musel bys být superman. A to je to, co oni chtějí. Taky chtějí, aby ti to nevadilo. A tak se suparmanem staneš a máš pocit, že jsi jejich očekávání splnil a jsi šťastný, ale po štěstí přijde vždy neštěstí, protože na něj čekáš jako na smrt. Víš, že přijde. A přijde. Aby nepřišlo, musel bys být supermanem. Přesně to od tebe chtějí, abys byl supermanem a aby ti to nevadilo. Tak jim vyhovíš. Jsi supermanem a nic ti nevadí. A je to dobré. Ale po štěstí musí nutně přijít neštěstí, víš to moc dobře. Přivoláváš ho, ale víš, že by přišlo, i kdybys na něj nemyslel. Ale abys na něj nemyslel, musel bys být superman. To je navíc přesně to, co se od tebe chce. A aby ti to nevadilo. A tak jsi superman a myslíš si, že právě to sis zasloužil, aby ti to nevadilo... Ale štěstí není věčné, víš to, viď... Neštěstí, zoufalství, všechno přijde a ty to nemůžeš ignorovat. To bys snad musel být superman. To se od tebe očekává. Tak se jím staneš a nic ti nevadí. Jenže slastné štěstí je rychle pryč a zbyde jen neštěstí. A neštěstí nejde jen tak ignorovat... To bys jedině musel být superman.
