Ementál

7. srpna 2011 v 2:15 |  Journal
Druhý den ráno: Asi mě popadl záchvat nočního pesimismu :D. Hlavně, že se mi pak konečně povedlo usnout. Ale stejně... to s tim ledem je dobrý! :D Teď uplně přesně nevim, v jakym smyslu jsem to myslela, ale pořád se mi to líbí :D.

Bože, ne, já prostě dneska neusnu. Asi hodinu a půl jsem se snažila, ale prostě ne a ne zabrat. Pořád mi běhaj hlavou
myšlenky, představy a scénáře, nad kterejma vůbec přemejšlet nechci, protože se jich docela děsim, a muj mozek mě nutí uvažovat nad koncem věcí, který ještě ani nezačaly a já vůbec nevim, jak to celý na chvíli vyhnat z hlavy. Kecám kraviny, co?


Nepamatuju si, že bych se někdy cejtila podobně. Ještě asi před osmi hodinama jsem byla totálně šťastná, ale teď si připadám jako bych plnou parou skákala na ledě tenkym jako papír a představovala si, že se pode mnou vůbec neprolamuje a že je ve skutečnosti fakt pevnej. (Tohle přirovnání se mi fakt povedlo, to je přesně ono! :D)
Připadám si jako idiot. Vim přesně, co chci, nemá cennu někomu nakecávat, že jsem zmatená. Jen zjišťuju, že čim přesnější představy o ideální /brzký/ budoucnosti mám, tim úděsnější je současnost.
/Z tý únavy fakt dost dobře plácám. Fakt pěkný. Až si to přečtu ráno, budu se za sebe dost stydět :D. Ale, no, aspoň zase píšu upřímně o svejch pocitech, jako dřív, ehm... :D TRAPAS/

http://data.whicdn.com/images/9122821/a1092dff6d69e47a30979b5fe0367d83_large.jpg?1303642074


Fakt se mi tou únavou motá hlava, ale vim, že když si lehnu, stejně neusnu. Smůla :D.
Co chci je potvrzení, že ten led je fakt tlustej, třpytivej, perfektní, netající a hladkej, ale mám hrůzu z toho, že budu prostě jen chvíli bruslit po teňoučkym a zrádnym ledě a pak se propadnu do ledový vody, která mě nechutně vrátí do krutý reality.
/To s tim ledem se mi fakt líbí... Fakt dost! :D/
Stejně si připadám jak idiot. Jak trapák, největší trapák. Takovýhle lidi mi vždycky lezli krkem. Naivní, doufající v třpytivou budoucnost a po prolomení ledu pomalu neschopný existovat. Vážně jsem je nesnášela a nechápala. Tak to mám za to :D.
Je to jak zhoubnej virus, kterej si mermomocí snažíte udržet v sobě a ještě z toho máte potěšení :D.
/To se taky povedlo./
Nikdy jsem se do tohohle "stavu" nechtěla dostat, ale když už v něm jsem, tak nechci zpátky.
Na jednu stranu se mi ten led zdá celkem pevnej, ale na druhou mám strach, že jsou v něm díry. Jestli on to nakonec neni spíš ementál než led... Jo, to bude ono. /:D/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama