Jako za starých časů...

15. února 2010 v 23:55 |  Journal
Teda, tenhle tejden tu mám nějakej návštěvnostní boom, furt je tu někdo, denně kolem dvaceti lidí...
Mám v hlavě dvě věty a nevim, kterou z nich začít. Takže napíšu obě:
Dneska se mi život vrátil do starých kolejí - T mě zase chce .
To byl zase den.

Včera jsem jemu, T, psala a během asi půl hodiny jsme se stihli pohádat, usmířit a znovu pohádat. Vlastně ani nevim, kvůli čemu.
Dneska ráno (něco po dvanáctý ) jsem se sebrala a jela do Tábora. Až na to, že mi ujel bus (takže jsem čekala na zastávce hodinu, protože se mi nechtělo jít těch pár metrů zpátky domů) a že v budce u silnice řádilo asi deset děcek, takže jsem navíc musela čekat venku to vypadalo na fajn den . V Tejbru na mě čekala Denny, aby mi předala sešit z bižule (po prázdninách píšem asi z tisíce stran... Stejně tušim, že se nedonutim se na to naučit.) a pak hned odešla s nějakym klukem. Takže jsem začala sama procházet město a cestou si naivně řikala, že třeba potkám někoho známýho (jak jsem si tak projížděla v hlavě ten seznam a řikala si, co asi teď dělaj, vyšlo to celkem zajímavě - jeden asi někde hulí, druhej teď nejspíš někde prodává koks,... ). Ale jinak jsem dokonce sehnala ty barvy na látku (už jsem je zkoušela na nějakym hadru a chytaj skvěle i na černou!), jen mě teda naštvalo, že v žádnym sekáči neměli obyčejný černý triko, na který bych si mohla napsat obyčejnej nápis Motley Crue . No a když už jsem se chystala to otočit a jet domů, ozval se T, jestli nemám čas . Tak jsem si čas udělala. Skvěle jsme pokecali, dokud jsme nepřišli k němu. Dokud jsem si na vlastní kůži nepřipoměla, jakej je to zmrd. Chudák jeho holka, to vám řeknu. Nadrženec jeden. Celou dobu jsem ze sebe významě sundavala jeho ruce až se naštval a půlku cesty zpět na nádro jsme na sebe nepromluvili . Tu druhou půlku se začal "nenápadně" ptát, kolikrát se dává šance na opravu a když jsme došli, už mě přemlouval k tomu, abych "vyresetovala minulost" a začala s nim odznova. Asi mu nedošlo, že nejsem počítač ...
Aby bylo jasno, z toho návštěvnostního boomu na jednu stranu moc radost nemám. Jak se to vezme. Nevim, co za lidi si tohle čte... Ale sem naše "zážitky" s T psala vždycky a ještě podrobnějc...A chci u toho zůstat...
Ale zatim co dřív jsem nad tim přemejšlela, dneska už se mu vážně jen směju. Jo, mám ho ráda a asi budu mít pořád, ale... Tohle už snad ani nemůže myslet vážně...
Aaaa... Mám pocit, že jsem chtěla napsat ještě něco... Nějak jsem tenhle článek moc neukončila... Ale už tu mírně usínám... Takže brou noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama