Tragédie

31. ledna 2010 v 19:34 |  Journal
Tak pololetní prázdniny nám končí... Tragédie. I když, na jednu stranu jsem ráda. Aspoň nebudu mít čas páchat blbosti. Od Toho pátku jsem s TT nemluvila, na icq záměrně nechodim a když už, tak jsem neviditelná. Vůbec nemám náladu něco řešit. Jen nevim, jak se mu chci vyhýbat, když spolu chodíme. Do čeho jsem to spadla... Přemejšlim, jestli by nebylo jednodušší bejt lesba, protože kdykoli si něco začnu s klukem, hned mám zkaženou náladu. Jo a T mě pořád miluje nehynoucí láskou. (Nějaká sarkastická dneska...) Už jsem si tim jistá. Jinak by se pořád tak nevyptával na různý věci...
Doufám, že bude mít zejtra ve škole Denny dobrou a vysmátou náladu. Potřebuju, aby mi někdo pomohl z tý celý katastrofy udělat tu nejvtipnější věc na světě. Ale naštěstí podle zpráv, co píše na FB se má skvěle. Celej vejkend byla v Práglu u toho svýho... Možná kdybych chodila víc mezi lidi a neskočila do postele prvnímu *nějakej výraz*, měla bych taky pěknej, dlouhej vztah... Je mi 16 a nejdíl jsem byla s T, a to měsíc... Ale s tim, že druhou půlku toho měsíce jsme se ani jednou neviděli. Neni to tragický? Je.
Dneska ráno jsem ale měla obrovský štěstí. Snad po půl roce jsem se probudila s uklízecí náladou, takže jsem neměla čas myslet na svuj tragickej život. Takže akční den. Konečně jsem si převlíkla postel, co jsme měla pomrdanou od kečupu (aneb když někdo položí topinku na talíři na postel a pak ten talíř převrhne), pozbírala jsem ze země různý papíry, sešity, tužky, oblečení a poprví pracovala s novym luxem... A vyzkoušela takovou speciální násadku na ten lux, co má na konci kartáč a úplně skvěle vysává prach z polic... Geniální věc. I ty stylový pavučiny mi zmizely se zdí... Kromě pokoje jsem si dělala i pořádek v noťasu. A kromě násadky na lux jsem zkusila i nějakej program z visty, co vyčistí počítač od nepotřebnejch souborů. A fakt to fungovala, najedou mám na Cčku o 10GB volnýho místa víc. A to už je docela číslo.
Teď jsem koukala na Horákovi... Jinak nic novýho.
Jo a jak mi mobil laskavě připoměl, dneska je to přesně rok ode dne, co jsem s V šla na maturák. Zrovna tady teď čtu svuj článek o tom dnu... Zvláštní... Tragický. Ale co neni?
To švédský rádio, co teď poslouchám neni tragický. Je skvělý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama