Vendula nechce jít k tabuli a neví proč...

11. prosince 2009 v 17:16 |  Journal
What The Fuck? Co to jako bylo za tejden? Ještě NIKDY se mi nestalo, že bych se celej tejden hned po návratu domů šla učit! Ani jsem neměla čas být unavená!

Pondělí ještě šlo, sice jsem se domů dostala až v pět, ale ok. Jenže hned po příchodu domů jsem se začala učit bižuli, ze který jsem čekala ve středu zkoušení, u toho jsem strávila skoro hodinu a pak jsem se hned pustila do povinný četby, ze který mi ještě zbejvalo asi 70 stran a měla jsem to mít do čtvrtka. Ale ještě jsem to přežívala v pohodě. Jo, a hláška z pondělní matiky:" Tak vy budete kecat? Jestli budete kecat, tak vás vyhodim ven, na chodbu... Na mráz!"

Úterý už bylo horší. Protože jsem četla dlouho do noci, byla jsem šíleně unavená. Naneštěstí to vyšlo tak blbě, že jsme poslední dvě hodiny měli matiku. Normálně mi jen ta jedna stačí abych byla hotová. Přišlo mi, jako kdyby na mě kvákal čínsky. Nechápala jsem ani slovo. (A nechápu, proč si pořád učitelé myslej, že nerozumim fránině... Rozumim každý slovo, ale nechápu to! Asi bych to nechápala ani česky, je to tak těžký pochopit?!) Půlka třídy žvanila, druhá půlka spala (já byla mezi spícíma) až se Král naštval a začal k nám mít česky (bohužel...) proslov... Prej doufal, že bude mít třídy, kterou baví matematika (naivka...). A nejhezčí bylo, když prohlásil:" Můžete se na jeden film koukat třeba tisickrát, když se vám líbí, ale já tu nebudu počítat jeden přiklad pořád dokola, nejsem přece MAGOR!" Chudák, on nám tam promlouvá do duše a mi se mu jen tlemili... Ale jeho hlášky mi docela zlepšily náladu. Doma jsem ale zas dělala to samý, co v úterý - bižule a četba.

A ano, jak jsem sem už psala, ve středu se moje očekávání na laborkách vyplnilo, padlo mi nejnižší číslo a byla jsem zkoušená. To byl jeden velkej prů...střel. První otázka - za pět. A přitom se to dalo vymyslet, kdyby nezačala zmatkovat. Prej jak se přenáší nemoci trávicí soustavy. Já hned začala přemejšlet nad nějakejma zánětama střev, jak se proboha můžou přenášet... To jako že si vyndám zanícený střevo a položim ho na zdravý střevo jinýho člověka? To mi ale přišlo jako docela nepravděpodobná odpověď. Začal se mi vařit mozek a to je u m docela průser, protože pak už nikdy nejsem schopná vymyslet nic normálního. Už ani nevim, co jsem vykoktala, myslim, že něco o přenosu krví či co... I když sem věděla, že je to ptákovina. Uč se na mě podívala jak na dementa:" Vendulo, prosim tě, jak se asi můžou přenášet nemoci trávicí soustavy?" Já pořád nevěděla. "No přece třeba zkaženym jídlem, ne?" To mě nenapadlo. Tak měla říct, jak se NAKAZIM, ne jak se PŘENÁŠEJ! To je snad rozdíl, ne? Další otázky taky nic moc, padla tam myslim nějaká čtyřka, jednička a ještě jedna koule... Nakonec už ze mě asi byla zoufalá tak se mě zeptala obecně na chřipku. Tou jsem to trochu zachránila, na 3/4. Super. Dobrý to bylo až poslední dvě hodiny o výtvarce. Miluju jí. Je tam taková pohoda a bordel... Všude visej nějaký umělecký dílka studentů, stoly jsou plný krabic s tužkama, vodovkama, paletama a tak... A neni to žádná tyranida. Prostě si při kreslení můžem nahlas povídat, chodit kam se nám zachce, brát si co chcem... Taková změna oproti základce. Prostě když maluju a zamanu si, že chci červenou temperu, nemusim se a nic ptát, vezmu si paletu, otevřu plechovku s barvou a odkydnu si stranou. Ještě jsem si na to za ty skoro tři roky nezvykla a o to víc si toho vážim. To jsem si připadala, jako bych po dlouhý době dejchala. Po příchodu domů jsem šla ZASE číst. A viola, stihla jsem to. Hned potom jsem se pustila do psaní obsahu.

Ve čtvrtek jsme si hned první hodinu napsali na romantismus a četbu - a myslim, že budu mít v klidu za jedna. Neměla jsem tam žádnej problém. Pak to bylo celej den docela hnusný (2x bižule!) ale dávala jsem to. Prostě na únavu nebyl čas. O fyzice jsme si asi moc nahlas povídali, Géhin ke mně přišel a řiká mi:" Vendula, je tě počuť až na druhý konec triedy. Chceš jít k tabuli?" (Ta podivná slovenština je schválně - Géhin je francouz, mluvící dobře slovensky, ale dokonalej v ní neni) Já že k tabuli jít nechci a on se mě zeptal, proč. Já že nevim. On pokrčil ramenama, otočil se ke třídě a povedá:" Vendula nechce jít k tabuli a neví prečo..." Ale pak už to naštěstí nějak neřešil. Hned potom jsme s nim měli chemii a to si na mě vzpoměl a pozval mě k tabuli napsat, jak jsem vyřešila domácí úkol. Jasně, že jsem ho neměla. Ale jsem šikovná holka, půlku jsem vymyslela a druhou půlku mi poradila kámoška ještě než si Géhin stačil všimnout, že nevim co dělám. Když jsem si šla sednout, poznamenal:" A neni to tak těžký jít k tabuli, že jo? Neni se čeho báť." Doma jsem zas dělala obsah četby. A jako docela dlouho a pořád to nemám! Nejsem ani v půlce.

A dnešek? To už šlo. O fránině jsme připravovali divadlo a já dělala jen plakáty... O laborkách z chemie nám nejdřív při filtration par solvant protekla ampoule a decanter (fakt nevim, jak se to jmenuje česky) a když jsme tu filtraci dělaly podruhý, pro změnu jsme si tu ampoule ucpaly špuntem. Divim se, že je Géhin pořád tak klidnej a hodnej. Já být na jeho místě, až asi vraždim. Při chromatografii jsme zase udělali moc velký puntíky na filtračnim papíře ("Špatné, to jsou moc velké bodky.") a v solvantu jsme ten papír nechaly moc dlouho, takže se nasákl až po okraj. A IVT byli jako vždycky nudný.

A nejhorší je, že bude hůř. Na příští tejden máme naplánovánejch asi pět testů.
A ještě nemám ani jeden dárek k Vánocům. Zejtra pojedu do Tábora neco nakoupit.
A pořád nemám ten rozbor Chrámu matky boží. A musim se učit bižuli a dopsat si sešit z laborek.
A asi se na tu Prahu příští tejden budu muset vykašlat, protože si ty testy potřebuju napsat.
A mám hlad.
A už jsem se nějak moc rozepsala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama