T žije

17. listopadu 2009 v 17:46 |  Journal



Cha-chá, už tenhle pátek koncert :-)). Se těšiiiiiiiim . Už jen dnešek, zejtřek (to máme málo hodin, to dám), čtvrtek (to máme pro změnu devět hodin... Jóó, to dám taky), pak nějak doflákat pátek a je to, to uteče jedna dvě . A pak sednout do auta a jedéém... A pořád nevim, jestli jít radši dolů a doufat, že se prokopu co nejblíž (jinak prostě nemám šanci něco vidět, se svejma stopadesáti) nebo radši jít nahoru na tribuny. Nahoře to bude asi pohodlnější a nebude tam taková tlačenice, ale to by znamenalo, že si s sebou musim vzít brejle, jinak z toho stejně nic mít nebudu. A to se mi moc nechce, ještě jsem si na ně pořádně nezvykla... Ani o tý chemii je moc nenosim . A asi bych nemusela řešit brejle, když ani nevim, co si vezmu na sebe... Nemám nic, co by se tam hodilo. Totálně se vymykám pravidlu, že metalisti choděj metalově oblečený - já chodim oblečená jako každá jiná holka, prostě styl NewYorker a Kenvelo . Nejsem moc extrémistka. Takže to vypadá na nějaký džíny a triko. Nebo ty kostkovaný kalhoty... Z Newyorkru . Vždyť je to fuk. Vezmu si třeba tepláky a triko Iron Maiden (to je ta nejmetalovější věc, co mám ).

A taky se těšim zejtra do školy, fakt. Už jsem šest dní doma a začínám mít absťák. Už jse až moc dlouho nemluvila s nikym normálnim..! Rodinu nepočítám . Jen s T přez icq. Jo, to je ten kluk, kvůli kterýmu jsem tehle blog založila, kvůli kterýmu jsem sem x měsíců psala naivní, zamilovaný, smutný a dojemný články a teď jsem se o něm nějak dlouho nezmínila. On pořád žije. A je to s nim pořád dokola. Od tý doby, co jsem o něm nepsala, se mnou chtěl zase asi dvakrát chodit. A... Na to, jak jsem ho dřív milovala k zbláznění mě teď už celkem štve. Řikám si, jestli je normální, jestli má vůbec mozek. Docela změna za nějaký dva měsíce. Ale co, to jsem ještě bývala malá (ne před těma dvěma měsícema, ale když jsem ho poznala, tzn rok zpátky), to jsem ještě měla právo se zamilovat do blbečka. Teď už tyhle typy snad poznám, tak si dám pozor .

A nakonec, 27.listopadu je zas disko. Posledně jsem si to nakonec docela užila, ale teď nevim, jestli tam znova jet. Za prví tam nechci zase potkat toho neznámýho, se kterym jsem se na parketě vykousla (radši bych zas zkusila někoho dalšího, než aby za mnou lezl tenhle ) a za druhý bych tam tentokrát chtěla jet s kámoškou, co mě tam nenechá chudinku nezkušenou sedět samotnou u stolu (zlatá Hela, co se mě pak ujala ). Ale oni už tam všichni jezděj ve svejch partách a já se mezi ně nechci vtírat... Ale jet tam sama nechci... A kámoška má druhej den od šesti práci, takže se jí asi moc chtít nebude... Tak fakt nevim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama