Chřipka útočí..!

14. listopadu 2009 v 17:39 |  Journal
Jó, žiju... Sice ne nějak úspěšně, ale přece jen jo. Už jsem taky stačila někde splašit chřipku. Ještě ve středu jsem byla normálně ve škole, abych mohla podělat poznávačku z bižule (né, možná to nebude tak děsný... Asi tak pět věcí ze čtyřiceti mám dobře), první tři hodiny jsem měla šílenou zimnici, potom mi zas pro změnu bylo vedro, takže děsně příjemný . No a ve čtvrtek to vypadalo asi tak, že jsem kolem jedenáctý vstala, naklopila do sebe tři hrnky čaje, chvíli jsem se pokoušela normálně fungovat, ale asi v jednu odpoledne jsem to vzdala, lehla si a pospávala... Až do devíti večer, kdy jsem vstala jen kvůli teplý sprše a pak jsem šla zas spát . Nevim, třeba je to u chřipky normální, ale mě to přijde směšný, protože tohle prostě neni muj styl. Na to, že jsem docela chcípák, tak v těhle ohledech jsem měla vždycky výdrž, ať mi máma řikala kolikrát chtěla, že si mám jít lehnout, já bych byla shopná si jít klidně zaběhat do deště . Ale teď mě to úplně položilo, neměla jsem ani energii zvednout hlavu - asi už umírám . V pátek už jsem přez den sice nespala, ale taky jsem podle toho večer vypadala, jako zombie. Ale pořád to byla slabota proti dnešku. V podstatě jsem ty dva dny skoro nic nejdela, a nikdy bych nevěřila, jak bude taková krátká dieta na mě znát . Při pohledu do zrcadla jsem se ze sebe málem poblila, z boku jsem byla široká asi jako žehlící prkno (ok, přehánim) a ty kosti co mi všude lezly... Fuj! Ale už zas začínám jíst, podařilo se mi do sebe natlouct lasagne . Stejně vim, že až přijdu do školy, tak se to zas vrátí do normálu - vyžeru školní bufet . Ale taky nevim, kdy tam půjdu. Všechny školy - až na naší - maj v pondělí ředitelský volno, no á, tak přemejšlim, že si ho asi udělám taky. Stejně budeme mít jen nějakej program o totalitnim režimu. Takže nesmim řikat, že už jsem zdravá... A aspoň budu mít víc času pokročit v povinný četbě, která zatim vypadá... Bezndějně .
...Měla jsem pocit, že chci napsat ještě něco důležitýho, ale asi to nebylo zas tak důležitý, protože už jsem to zapoměla .


Jo, a tak mě napadlo... Že si sem dám aspoň jednu svojí fotku . Jen asi... Ztratim anonimitu... Protože... Kdo mě zná... Ten mě asi pozná... Tak to aby honem napsala, kdo jsem, tak třebaaa ... Veronika Potůčková z Kolína? Doufám, že neexistuje, nechci jí urazit .

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama