Krásy Paříže a alkoholu

30. října 2009 v 13:54 |  Journal
Taak, dneska večer teda KONEČNĚ jedu, po šestnáctých narozeninách jsem dospěla k názoru, že už jsem dost zralá na pokus o začlenění se mezi zchlastanej dobytek, co v louži potu tupě skáče na zmixovanou... Hudbu. Ale těšim se tam, kdyby to byla trapárna a nebavilo mě to, budu mít minimálně o čem vyprávět. A máma bude moct aspoň hlásat to svoje "já jsem ti to řikala". A pokud se stane, že tam nikoho nebudu znát a budu sedět sama v koutě a pozorovat pařící dav, aspoň se ty další nuly jako jsem já budou moct utěšit tim, že nejsou samy... Ale to si myslim, že nehrozí... Hlavně proto, že neznám svou alkoholovou míru a moc to přeženu. Dobře znám ty vyprávění, kdy má člověk pořád pocit, že těch pět panáků s nim nic nedělá, a tak si dá ještě, a ještě... A pak se dostaví účinek a ráno se jen diví, jak se proboha dostal domů (v nejlepšim případě). Moje největší dávka alkoholu v životě byl půlitr piva a už jen to mi stačilo, abych byla o něco víc upovídaná... Takže vim, že moc nevydržim, ale protože v těhle ohledech nejsem moc rozumná a zodpovědná, ani bůh neví, jak to dopadne. Každopádně, odvoz zpátky jede až v půl třetí, tak do tý doby snad vystřízlivim aspoň do tý míry, abych si na něj vůbec vzpoměla. No a domů teda přijedu kolem čtvrtý ráno a kolem poledne má přijet babička... Takže se ani moc nevyspim. No nevadí. V sobotu nebo v neděli dopíšu, jak to probíhalo.

Další novinky? Už jsem se pustila do povinný četby. Z romantismu jsem si vybrala Chrám matky boží v Paříži a přemejšlim, jestli to nebyla chyba, možná by byl Oněgin lepší. Jsem cca na 150. stránce a pořád mám pocit, že se tam nic neděje. Ono taky když Viktorek na padesáti stránkách popisuje Paříž z ptačí perspektivy, moc děje tam dát nemůže, no. Já vim, že francouzi jsou pyšný na svojí zemi, jsou do ní blázni, ale cpát všude by jí snad nemuseli. Pořád mi vedle postele ležej dvě knížky od Colfera, ale asi na ně vůbec nebudu mít čas. Musim přečíst ty krásy Paříže. Škoda že toho neexistuje nějaká zkrácená verze... Bibli jsem taky četla zkrácenou, dokonce dětskou verzy (po marnejch pokusech přelouskat Bibli Kralickou) a úplně to stačilo, bylo tam všechno důležitý, co jsem potřebovala. Snad i ten Homér mě bavil víc než Hugo. Ale bude hůř: na příští pololetí máme národní obrození a to budou teprve kraviny - Čelákovký, Mácha, Borovský. Tyhle tři povinně. Nemůžu se dočkat. A třeba zrovna taková Kytice, kterou bych si klidně přečetla, je nepovinná a nebude se z ní ani zkoušet... No jako dokonalý . A když už mě sere jen takovýhle množství knížek, co budu proboha dělat u maturity..?

A ještě předposlední odstavec: Říjen 2009 je zatim měsíc s nevyššim počtem příspěvků. Nějak mě to tady začalo bavit.

A poslední: Děsí mě čísla na toplistě. Co za lidi to tady čte..?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama