ma journee ennuyeusse

18. prosince 2008 v 17:18 |  Journal
Sedim sama v pokoji s bolesti hlavy (o chemii sem mela tu cest cichnout si k toluenu), zase sama jen se svejma prastenejma myslenkama. Dnesek byl jako kazdy jiny den, vsechny dny jsou posledni dobou uplne stejny. Rano mi zazvoni budik v sest, ja ho jako omamena vypnu a spim dal. Probudim se za pet minut pul a kazdy den me napadne to sami. Vzdyc si jako prvni vzpomenu na nej. A vzdycky si uvedomim, ze prave muzu tenhle den pricist k tomu milionu dnu, ktere zacinaji myslenkama na nej. Lezim do pul sedmi a pet minut, kazdou vterinu se neuspesne nutim vstat. Kdyz se mi to konecne povede, popadnu obleceni, co mam nahazeny u nohou postele a potacim se smer koupelna. Tam hodim hadry na topeni, umeju se, obliknu se, pak se kouknu do zrcadla a vzdycky si rikam:" No dneska zese dost des, ale porad lepsi nez predevcirem..." S touto uklidnujici myslenkou se pokusim si priplacnout vlasy k hlave, pokudmozno aby sly dolu, ale netrcely probuh nahoru. Vratim se do pokoje, mrsknu pyzamo do postele, udelam si linky i kdyz vim, ze mi stejne vydrzej maximalne tri hodky, dam si mobil do kapsy, vezmu tasku, obuju se, vezmu si bundu, naposledy se pokusim si uplacnout vlasy a vzhuru do krutych prosincovych mrazu. Cestou se modlim aby nemel bus zase zpozdeni, jinak nestihnu na Krizikaci jeho. Autobus k memu potaseni prijede sotva dve minuty po mem prichodu na zastavku, jak uz sem zvykla, nesednu si (za tenhle skolni rok sem si rano sedla dvakrat...), a cestou se opet modlim, tentokrat aby byl na zastavce on. vzzzzzzz Ubehne dvacet minut, vystupuju na Nachodskym sidlisti a cekam na jednadvacitku. Ta prijede do peti minut, v ni si stoupnu spolecne s Denisem, Deny a Terkou kolem jednoho toho, sloupku, nebo tyce nebo co to je... A popojedu jednu zastavlu na Krizikac... On tam opet neni. No nic, pokracuju teda s moji partou ke skole, porad se ohlizim jestli sem ho nekde neprehlidla. Celou cestu premejslim, co se deje, proc se mi vyhejba... Po prichodu do my school se prezuju, vezmu si ze skrinky ucebnice na dnesek (mno kdo se s nima ma tahat domu, kdyz se daj nechat ve skole... ale je zakazany si je nechavat ve skrince, ale koho zajima nejakej pitimej skolni rad) a jdu s Dencou smerem k nasi milovany 2.A. Skounu rozvrh, zjistim, ze zacinam franinou s Horazdovskou ve 2.A, zatimco Deny ma nejdriv franinu s Velikem v jazykovce. Zalezu teda do tridy, vytahnu sesity, premejslim, jestli mu napsat sms proc nebyl na zastavce. Nakonec mu ji neposlu, protoze prece nejni tam kazdej den... Zazvoni na hodinu, Hz vejde do tridy s typickym Bonjour, mes éléves! A my sborem zahucime Bonjour, madame! Na to ona Oui, asseyez-vous. A zacne to. "Alors, qui n est pas la? Ah, Suzan n est pas la? Veronique n est pas la? D accord... Donc, d abord, on va controler votre dovoir, c etait sur la page 78/8, ouvre vos cahiers d exercice. Vendula, lisez la premiere phrase..." No a takhle to pokraceje 45 minut. Ke konci hodiny mi poda tridnici se slovy:"Vendula, s il vous plait, passe-le dans l autre groupe (doneste ji prosim do druhe skupiny). No a tak sem nucena jit do jazykovky za druhou skupinou. Sejdu po tocitym schodisti, zaklepu na dvere a vejdu. Velik si tam cmara nejaky fr slovicka na tabuli, nikdo mu nevevnuje sebemensi pozornost, ja do toho hluku zahuhnam Bonjour, polozim tridnici na stul a chystam se honem odejit. Ale Velik si me vsimne a rika:" Non Vendula, attned! Qu est-ce que vous faites?" (vendulo pockej. Co delate?) A ja placnu:" Eeeeh, on fait un exercice sur les doubles pronoms." (delame cviceni na dvojity zajmena). Pak s tichym Au revoir opustim tridu. Vratim se do domvsky 2.A, Hz nam samozdrejme prida ukoly na prazdniny a konec prvni hodiny. Ted nas ceke literka. Druha groupe prijde do tridy, petiminutova prestavka ubehne jako nic a zase zvoni, omfg. Ucitel prijde do tridy, otevre tridnici "Tak Terezo, kdo chybi?" , zapise, "Tak hele Borku, uz to zacalo, jo? Tak nezvan." A opet poslouchame o Kosmasovi, o vyvoji ceske literaruty ve stredoveku, o latine etc... Apres, mame spojenou franinu s Michauem (francouz) ve 3.C. Rozda nam pet vanocnich obrazku a rika:"Donc, decirez ces images, vous serez dans les groupes par quatre." (Takze, popiste ty obrazky, budete ve skupinach po ctyrech). Pak mame dejak, (ne)uspesne napiseme test ze starovekyho Egypta, a mame polllledkuuuu. Sedneme si s Deny do volny tridy, a kecame o vsem, v pauzach mezi tim, co ona pise smsky Davidovi a ja myslim na nej. Poledka ubehne az moc rychle. Mame fyziku :-! Trojka z elektrickych obvodu... Jj, docela spokojenost. Mame chemii, jak uz sem rekla, mohli jsme si cichnout k toluenu. Na chvilku sem se mela docela fajn, po pul hodce sem se ale uz zase macela v depce. Normalne bysme meli mit jeste dvouhodinovku vytvarky, ale odpadlo to. A tak se muzu jit domu bodnout. Naprosto znicena se tahnu na nadro (cestou jak jinak myslim na nej) nastoupim do busu a jeduu a la maison. Kdyz dojedu domu, zjistim, ze u nas na "Ceske Sibiri" snezi. Hm, bile vanoce... Nesnasim snih. Doma zacnu tim, ze si dam toast, vanocku a zapnu comp, abych mohla splacat naprosto nesmyslnej clanek na blog. Pisu o tom, co bylo ve skole, jak na nej myslim, pisu o tom, o cem pisu a tak. Naprosto mile me prekvapi, ze na ajsku mi ON napsal jako prvni, respective ze vubec napsal. Mela sem posledni dobou pocit, ze ho uz totalne nezajimam. Prave se dozvidam, ze je stejne jako ja psychicky uplne zdeptanej, ze uz zase sere na skolu a tak. oznamuju mu, ze ja napodobne. Ted ale sel hnacat cukrovy, takze se ho nemuzu zeptat, jak je na tom... Mela bych dodelat projekt z bizule, tzn. napsat Denisovi at mi s tim pomuze. :D Sama si s tim nevim rady. Prave sedim pred compem a premejslim, co jeste napsat. Uz toho asi necham, tenhle clanek je uz dost dlouhej. Tak teda AU REVOIR, mes cheris.

PS: T***, miluju te. It dont needs more comments.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama