na Blog.cz

Posledních pár dní překypuju nesourodýma emocema, které nemají nějaký společný důvod a jsou hrozně zmatený. I když myslim, že maj počátek v prvnich poslechu Not you kind of people a dvou nápadech, o kterých mluvit nebudu :D. Každopádně se mi ty pocity líbily a měla jsem nějakej zášleh tvořivosti a tak jsem se rozhodla, že napíšu něco jako mikropovídku, ale s minimem epiky, spíš hodně expresivní. Ani nevíte, jak těžko se mi něco takovýho psalo. Zjistila jsem, že za nějaký věci, co mám v hlavě, se i sama před sebou stydim a neumim je napsat. Fakt nechápu proč, vždyť by to nikdo kromě mě neviděl, a já stejně vim, co si v tý kebuli nosim za šílenosti! :D Ale o některejch věcech je težký i přemejšlet, natož psát. No, nakonec jsem stvořila takovou prozaizaci o čtyřech slokách a něčem, co bych nazvala asi bridge, protože mi to trochu připomíná text k písničce. Vůbec nevim, jestli se mi ten výsledek líbí, musim to nechat uležet a přečíst si to znovu tak za dva měsíce, s odstupem. Ale než jsem začala psát, představovala jsem si něco jinýho. A snaha o to, aby to připomínalo normální prózu a aby v tom byly víc jak tři slovesa, byla utrpení :D. Ale písnička by to byla skvělá, jen k tomu vymyslet melodii a někomu to prodat :D... A možná to přeložit do angličtiny, protože čeština v hudbě je podle mě prostě moc hrubá.

Pak jsem se asi v jedenáct večer rozhodla, že budu radši kreslit, protože to psaní je moc vyčerpávající :D.

So here you stand, beloved freak

the world is at your feet

Let it shine

Naprosto zbožňuju Garbage, jejich nový cd, Shirley Manson a hlavně tuhle písničku!!! ♥

Doufám, že jste nezapoměli (tak, jako jsem zapoměla já), že 17. květen je den boje proti homofobii!

Lies, lies, lies, you love those lies, you tell them straight, straight to my face, they feel so right, they keep you safe, and you're do good at it, oh, it comes automatic, lies, more lies, I can tell they're lies, I can see right through, you have see-through eyes, knocked down like a? This time, I won't be your dirty little secret. Not for you, not for me, not for your other lover, I won't be your dirty little secret. Oh, a man like you keep me up at night, you want your woman at home and your bed on the side. You've got a telephone girl that you carry around, in your jean black pocket with a? And you're so sly about it, oh, it comes automatic, you're so good at it, a systematic habit, sly about it, oh, it comes automatic, you're so good at it, a systematic habit. Knocked down like a? This time I won't be your dirty little secret. Tell your mother, tell father, tell your friends, tell your teacher... I won't be you dirty little secret. Automatic systematic habit.

Ocenila bych, kdyby někdo rozpoznal, co je v tom textu od 1:00 do 1:07 (od knock down like a ... po this time I won't). Prostě na to nemůžu přijít a ve všech textech, co jsem našla, je jen ten otazník... A to samý po tom jean black pocket... Je tam něco sound? Fakt nevim :D.

Stručně: jako první přede mnou přistálo téma dizertace - l'homme est-il esclave de la nature? (Je člověk otrokem přírody?) Už když jsem viděla tohle, bylo mi jasný, že beru diskuzi, ať to bude co to bude. Kombinace nature + dizertace by mě psychicky zabila. Takže diskuze - peut-on apprendre au moyen de l'image? (Je možné se z obrazů učit?) byla jasná volba.

Doprovodnej článek assez difficil, ale co. Mám pocit, že se mi to celkem povedlo, ale nechci to zakřiknout. Tak teď už jen počkat měsíc na výsledky, dát ústní a je to. A příští rok ještě jednou, akorát čtyřikrát víc. Oh oui!

Četla jsem Kdo chytá v žitě. Moc se mi to nelíbilo, ale jestli hledáte něco krátkýho a originálního, tak je Žito vhodný. Měla jsem problém hlavně s tim, že mi byl hlavní hrdina ukrutně nesympatickej, no a vzhledem k tomu, že je celá kniha o něm, se mi to asi nějak extra líbit nemohlo. Nespokojenej fracek, pořád jen něco kritizuje. Vůbec bych takovýho člověka nechtěla potkat. Ale docela dobře se to četlo.

Jinak mám už asi dva měsíce rozečtenou Lolitu, která se mi naopak líbí hrozně moc. Uplně nejlepší, samozřejmě vedle zajímavýho příběhu, na tom je ten jazyk, jakym je to psaný. Nabokov měl neskutečnou slovní zásobu, používá tam úžasný, kouzelný slovní spojení. A občas jsou tam jakoby mezi řečí francouzský výrazy, což už je pro mě osobně uplně jako třešnička na dortu :D. Ale čte se to neskutečně těžko. Vůbec nevim, kdy budu mít čas to dočíst.

A co jinak? Život je na mě docela hodnej! :D

A Garbage vydali nový cd!!!

Tak příští pondělí jdu na písemnou. Už se nemůžu dočkat, až to bude za mnou, protože mám po krk všech diskuzí i dizertací a nesnášim slova image, altérité a nature. Vážně maximálně. Jinak to nějak nehrotim. Jen jsem si promýšlela, jaký džus si k tomu koupim. Potřebuju něco povzbuzujícího a ne moc hutnýho, abych byla celý čtyři hodiny, co to budem psát, dostatečně naspeedovaná :D. Vidim to na pomerančovou klasiku.

S brigádou na léto to opět vypadá dost bledě. A to jsem začala schánět už v únoru. Člověk chce pracovat, ale nemůže. No dobře, kdybych vážně chtěla pracovat, mohla bych jí do Kebab housu, dostávat 40 na hodinu a mít směny do devíti, přičemž bych se večer nedostala domů, protože už by mi nejel autobus a musela bych přespat před Kebab housem na lavičce. Jo, jsem do toho celá žhavá! :D Kvuli tomu, že nebudu mít brigádu, se snad ani netěšim na prázdniny. Zase bude hrozný vedro a navíc nebudu mít vůbec co dělat. To budou zas dva zabitý měsíce. Chtěla bych dělat něco šílenýho. Jezdit někam na výlety! (Hmmm, no teda, jezdit na výlety zní fakt šíleně, Vendulo! :D) Problém je, že všichni chtěj jen stanovat a jezdit na vodu. A to neni pro mě. Na to jsem moc dámička :D. I když bych se možná nechala přemluvit. Ale s těma lidma, co mi to nabízej se mi nechce. Neměla bych to řikat, ale... jsou určitý lidi, se kterýma se z určitýho důvodu snažim dobře vycházet, i když s nima nemám NIC společnýho. Je to vyčerpávající.

Víte, co mi chybí? Spontánnost v životě. Fakt. Už jsem dlouho neudělala nic spontánního.

Zase si jen na něco stěžuju, já vim, samotnou mě to nebaví. Ale reálný lidi nemaj rádi, když si v jejich okolí pořád stěžuju, a blog mi za to naštěstí nadávat nemůže :D.

Včera v Mili! Neni to prostě krása? ♥

Společenské vědy se dodnes zabývají otázkou, co činí člověka člověkem. V čem se lišíme od zvířat? Abstraktním myšlením, artikulovanou řečí, smyslem pro organizaci a plánování... a technickou vyspělostí? Je možné tvrdit, že je používání techniky znakem lidskosti? Je bez pochyby prokazatelné, že lidstvo je mnohem více než zvířecí společenství schopno používat techniku a nové vědecké poznatky ve svůj prvoplánový prospěch. Otázkou však zůstává, jaké důsledky bude mít rozvoj technologií na vývoj lidstva z dlouhodobého hlediska. Dnes považujeme člověka za vládce Země, ne-li vesmíru, za pána všeho tvorstva, za pána, který si podrobil ostatní živé organismy a dokázal stvořit si pro své účely nové kovové sluhy. Kdy nastane zlomový bod, kdy si stroje podrobí nás a aby zdůraznily, že jsou jiné a lepší, začnou se zabývat otázkou, co činí stroj strojem?

Sledujme nyní osud Franka Poola, postavy z Clarkova románu, který si prošel neuvěřitelnou vesmírnou i životní odyseou. Všimněme si, jak obrovský vliv měla technika na jeho život. Na kosmické lodi Discovery se stal loutkou ovládanou počítačem HALem. Jelikož byl HAL lidmi naprogramován tak, aby jednal v zájmu úspěšného splnění cíle cesty za každou cenu, z vlastní vůle rozhodl, že je třeba se všech astronautů na lodi zbavit a cestu dokončit sám. Role pána a sluhy se obrátila. Dokonalá ukázka toho, že si člověk sám vytváří svůj osud. Sami jsme stvořili to, co nás nakonec s největší pravděpodobností zničí.

Každá revoluce začíná mezi dvěmi antagonistickými třídami: mezi pány a jejich sluhy, kteří se cítí vykořisťováni. Kdy se ze sluhů - strojů stanou soupeři a jestli nakonec budou našimi pány, to je těžké předvídat. Je to jen jeden z možných scénářů. Ať už ale skončíme jakkoli, ano, je to i technika, co nás činí lidmi. Vymýšlíme stroje, které nám usnadňují život. Touha po pohodlí je lidská. Občas se nám naše vynálezy vymknou z ruky. Ale chybovat je také lidské. A že nás může technika sprovodit ze světa? Umírat je přece lidské.

Rozhodla jsem se tady zveřejnit svou seminárku o toleranci homosexuálů, kterou jsem psala před pár měsíci. Už uběhla dost dlouhá doba na to, abych se musela bát, že by na to učitelka při ověřování zdrojů narazila a došla k závěru, že jsem to okopírovala z "blogu nějaký holky". :D

Jsem na tu práci docela pyšná, i když ten konec už jsem trochu odflákla, protože jsem to dopisovala v době, kdy mi bylo tak blbě, že jsem ani nemohla čumět do toho zářícího počítače :D. A dostala jsem za to jedničku!!!

Docela mě to po tý době bavilo číst, zvlášť když čtu názor Klause na Prague Pride, tak se vždycky pobavim :D.

Dám to sem bez takových těch zbytečných keců okolo, bez úvodu a závěru, protože tam stejně neni nic zajímavýho, bez vysvětlení klíčových slov, protože myslim, že vám bude všechno i bez toho jasný, je to jen taková formalita... Sice to bez toho na začátku vypadá vytržený z kontextu (což taky je, no :D), ale prostě co jako.

Tak jdeme na to!

PS: Připravte se na várku mých školních prací, který mám ráda! Čeká na vás několik prací z češtiny a za nějakou dobu seminárka na výtvarku, konkrétně na arteterapii, kterou píšu právě teď! A buďte rádi, že mám další předměty francouzsky, jinak by tady toho bylo ještě víc! :D